V noci jsem snil, že jsem motýlem

S podtitulu představení Hvězdy nad Baltimore - Smrt a smích krále komiků Vlasty Buriana by mohlo vyplynout klamné zdání, že se Divadlo Husa na provázku rozhodlo do dramatické podoby převést některý z Burianových slavných filmů. Ještě více zavádějícím by pak mohlo být obsazení hlavní role Bolkem Polívkou. Představení je sice o Vlastovi Burianovi a Bolek Polívka v něm vystupuje jako persona primera, ale skutečný význam i důvody, proč bylo představení vůbec nastudováno a proč se jeho taktovky zhostil právě J. A. Pitínský, jež je vedle Vladimíra Morávka nejlepším divadelním režisérem současnosti, je skryt v interpretaci fenoménu Vlasty Buriana.

Není třeba asi více rozebírat co Vlasta Burian za tzv. První republiky ve filmu, divadle, ale i společenském životě znamenal - byl to zkrátka neopakovatelný fenomén, kterému bylo vše, ať již v jeho divadle či v jeho filmech, jež dodnes neztratily nic ze své divácké oblíbenosti a u nás patří k nejhranějších filmům vůbec, zcela podřízeno a i jinak špičkoví herci byli vedle Vlasty Buriana odsouzeni k hereckému paběrkování a pouhému nahrávání na Burianův smeč.

A v tomto světle bylo takřka geniálním tahem obsazení Boleslava Polívky, který sice zdaleka nedosahuje komických kvalit Buriana, ale je u nás jediným hercem, který je schopen se k Burianově umění alespoň přiblížit.

A režisér Pitínský, jež si byl vědom alespoň částečné paralely mezi Burianem a Polívkou, nechal pro Polívku zcela volný rink tak, že by se mohlo navenek zdát, že Polívkovo kabaretní umění à la jeho Manéž tvoří ústřední část představení, ve které jsou ostatní herci odsouzeni do rolí statistů, kteří se jen smějí tomu, co zase ten Bolek předvede… Skutečný důvod proč byly tyto dlouhé a poněkud nudné scénky do představení zakomponovány je nasnadě - divák měl na Bolkovi pochopit plnou velikost Burianova autoritářského herectví i důvody, proč se po válce na Buriana snesla tak obrovitá vlna plná zášti, kdy byl Burian napotřetí odsouzen za zcela vykonstruované obvinění kolaborace s nacisty a to na základě krátké rozhlasové skeče Hvězdy nad Baltimore, která zesměšňovala Edvarda Beneše, Jana Masaryka a měla silný antisemitský náboj. - Netřeba asi zdůrazňovat, že Burian byl nucen ve skeči hrát pod pohrůžkou zavření jeho divadla a skeč zcela odbil tak, že mu hrozilo zatčení, nicméně tato záminka dovolila otevřeně propuknout po mnoho let potlačované závisti, kdy se soudního procesu jako hlavní svědci zúčastnili právě bývalí Burianovi kolegové z Divadla Vlasty Buriana.

A byť se představení neslo v duchu příkladného potrestání předního představitele První republiky, je nutné si uvědomit, že hlavní příčinou Burianových obvinění byla zejména všeobecná závist, kdy byl Burian již krátce po osvobození nucen nosit viditelnou ceduli s nápisem „kolaborant“ a společně se skutečnými nacisty a jejich pomahači pomáhat odklízet pražské barikády. Rovněž je nutné vzít v potaz, že všechny tři procesy s Burianem se odehrály ještě před rokem ‘48 a objednávka ze strany STB nehrála v případě tak značnou roli, jak je prezentováno.

Ale vzhledem k značné diskutabilnosti těchto souvislostí tyto otázky nechávám otevřeny, aby si čtenář potažmo divák sám udělal vlastní názor, a znovu otevřu téma, jež přímo souvisí s vlastním představením, a to téma Bolka Polívky i úlohy ostatních herců, jež byli ze strany některých kritiků, jež zcela nepochopili původní záměr, značně kritizování za bezvýrazné výkony. Ano, jinak výteční herci Ivana Hloužková, Jiří Pecha, Pavel Zatloukal či Gabriela Ježková stáli zcela nepokrytě ve stínu kabaretního umění Bolka Polívky, ale je nutné si uvědomit, že to byl jednak záměr a jednak zcela geniální režisérský tah tak, že by se mohlo na první pohled zdát, že Bolek Polívka v představení bůhvíjak exceloval. - Naopak, Polívka byl sice nosným sloupem, na kterém bylo vše postaveno, ale bylo tomu tak právě jen pro vyznění Burianovy herecké koncepce a sám Polívka předvedl jen svůj televizní standart z posledních let, nic víc a nic míň tak, že Polívka zdaleka nezahrál ani špetku z Burianovy všestrhující energičnosti a maniodepresivního pozadí jeho osobnosti, jež je klíčem k pochopení k tomu, proč Burian hrál právě tak, jak ho známe, i proč se stal tak bezohledným vůči ostatním hercům i své manželce a muselo mu být vše podřízeno.

Z hereckých výkonů pak naopak vyzdvihuji „bezvýraznost“ ostatních herců, jež tak dokonale vytvořili původní atmosféru, a jediným, kterým režijní koncepce dala vyniknout, Cyrilu Drozdovi v roli štábního kapitána StB a zejména Jiřímu Vyorálkovi jako veřejnému žalobci u Mimořádného lidového soudu, se svých rolí zhostili dokonale.

Dalšími, koho je krom režiséra a autorů scénáře vyzdvihnout, je autor zamřížované scény Pavel Borák a zejména autor předlohy V. Just.