V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dramatizace Hordubala Karla Čapka byla v divadle Husa na provázku událostí hned ve třech rovinách: Po šesti letech se do Husy vrátila persona primera současné české divadelní režie - Jan Antonín Pitínský a spolu s ním i Jiří Pecha, jakožto herecký představitel vůbec nejslavnějšího provázkovského období. Ne shodou okolností se oba naposledy v divadle objevili, Pitínský jako režisér, Pecha jako herec, v jenom z nejvydařenějších představení za posledních deset let a to v inscenaci Hvězdy nad Baltimore roku 2004. Třetím očekáváním, jež se kolem představení vznášelo, byl fakt, že Hordubal mělo být úvodní inscenací v rámci třídílného cyklu na motivy světově nejslavnějšího českého dramatika a spisovatele, Karla Čapka. - Krom zmíněného Pitínského, se druhého představení v pořadí Trapná muka, s premiérou v roce 2011, zhostil Jan Mikulášek a konečně režie závěrečné části Čapkova cyklu, Život a dílo skladatele Foltýna, se má v roce 2012 chopit Vladimír Morávek, jakožto současný hlavní režisér a umělecký ředitele divadla.

Čapkovo dílo jakožto literární i dramatický fenomén, neztratil pro českého čtenáře i diváka za uplynulých takřka sto let nic ze své aktuálnosti a vypovídací hodnoty a Čapek se tak krom krátkých intermezz nikdy nevytratil z programů českých divadel. Ale úkolem divadla není původní texty oživovat, nýbrž převádět do nových souvislostí a současných reálií. - Proto autorská dvojice, dramaturg Josef Kovalčuk a režisér J.A. Pitínský, převedli původní epický příběh, jež vychází ze soudobé soudničky z procesu na brněnském soudu, do roviny symbolické a v představení vyzdvihli okrajová témata à la Hurdubalova koncepce hospodářství založená na hospodářském dobytku versus chování koní na prodej, které preferovala Hordubalova žena Polana a její milenec Štěpán; velký prostor v představení rovněž dostávají obrazy z Ameriky, kde Hordubal osm let fáral v černouhelném dole, což je jako fakt v původním románu zmíněno jednou větou; anebo soudní proces s Polanou a Štěpánem, který se pro změnu v románu nevyskytuje vůbec. Naopak v souladu s Čapkovým vyzněním je v představení položen jako hlavní viník Štěpán a nikoliv Polana, pro kterou byl Štěpán jedním z řady o více než deset let mladších milenců, které musela uplácet, aby pro ně zůstala atraktivní.

Představení jako celek lze označit jako režisérské, kdy zúčastnění herci hráli spíše úlohu jednotlivých dílků do sebe zapadající skládačky a ani nejdominantnější herci v čele s Vladimírem Hauserem v roli Hordubala, pro které byla role velkou hereckou příležitostí ač tvoří inventář souboru po bezmála třicet let, Jiřím Pechou v roli pastýře Míši či Robertem Miklušem jako Štěpánem nezastiňovali davové scény krav na pastvě či splašených koní.

S větším odstupem času, jež uplynul od mého shlédnutí představení, nemohu říci, že ve mně Hordubal zanechal nějaký nezapomenutelný dojem, a byť se v současném programu Husy na provázku jednalo o představení nadprůměrné, ba až výjimečné, mnohé použité formy mi splývají s jinými představeními J.A. Pitínského z posledního období - s například s představením Marnie, jež Pitínský v roce 2008 zrežíroval v brněnské Redutě.