V noci jsem snil, že jsem motýlem

Nového uměleckého šéfa divadla Husa na provázku, Vladimíra Morávka, lze po roce jeho ustanovení do této funkce zhodnotit jen velmi nejednoznačně - na jedné straně je v divadle cítit snaha navázat na provázkovskou tradici z jeho nejslavnější éry v 70. a 80 letech, na straně druhé Morávek v této sezóně osobně nastudoval a zrežíroval představení typu Balada pro banditu či Bratři Karamazovi: Vzkříšení, ze kterých se nelze zbavit dojmu, že se Morávek rozhodl konkurovat repertoáru brněnského Městského divadla.

Nicméně mezi Morávkovy počiny veskrze geniální rozhodně patří angažování Jiřího Jelínka, původně to vůdčí osobnosti královéhradeckého Divadla DNO a později Klicperova divadla, kam jej nepřivedl nikdo jiný než právě někdejší šéf Morávek. Sluší se též dodat, že Jelínek a DNO sesbíralo od svého založení v roce 2000, již docela slušnou řádku kritických divadelních ocenění, ze kterých vyjímám Cenu Sazky a Divadelních novin v oboru alternativní divadlo za rok 2002.

Variaci na Shakespearovo drama Romeo & Julie Jelínek převedl do poněkud jiného kontextu, kde jak již název napovídá, je příběh postaven na postavě odmítnutého Juliina nápadníka Parise, ale zejména je celé představení převedeno do formy kabaretu s výraznou hudební složkou, jež je více než rovnocenným partnerem. Ba, hudba Honzy Kratochvíla hraná na živo právě Honzou a Bárou Kratochvílovými, dalece překračuje hranice, kam obvykle sahá kvalita hudebního doprovodu, či lépe, hudební kulisy, ba chvílemi se nešlo ubránit pocitu, že se zde nehraje Shakespeare, ale jamuje se tu. Ostatně Bára Kratochvílová a její bohatá škála mimik a zejména výrazů zahraných jen očima byla i příjemným hereckým zpestřením.

Nicméně ač v pozadí je jednoznačnou hereckou osobností autor představení Jiří Jelínek se svým mimořádným nadáním pro improvizaci, potažmo velmi charismatický Jiří Kniha v roli Parise, jež se svým humorem založeným na sebeironii, dal představení onen správný podtón.