V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dne 3. prosince 1963 byla v Divadle Na zábradlí, kde od roku 1960 působil jako jevištní technik, poprvé uvedeno absurdní drama Zahradní slavnost, jež svého autora, Václava Havla, velmi záhy proslavilo po celém světě.

Zahradní slavnost lze charakterizovat obdobnými výrazovými paralelami Franze Kafky, Švejka Jaroslava Haška a reáliemi totalitních režimů, ve kterých musí aktér proplouvat úzkým korytem mezi strachem a uvědomělostí. Hlavní postava hry, Hugo Pludek, je vášnivý šachista, jenž jako šachovou partii prožívá i reálný život. Svými rodiči je vyslán na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, kde chvíli pozoruje strach i vzájemný odpor, jež panuje mezi zahajovacími a likvidačními úředníky, vnikne do jejich způsobu uvědomělého ale myšlenky i smyslu prostého způsobu vyjadřování, potažmo myšlení a rozehraje s nimi partii, kdy nejprve zruší úřad Zahajovací a poté i Likvidační, aby byl poté za své zásluhy o zrušení nadbytečných byrokracií jmenován vedoucím Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Hra Huga pohltí natolik, že v ní pokračuje i se svými rodiči, kteří z něj mají stejně jako úředníci panický strach. Opozicí vůči Hugovi ale i jediným člověkem, jež si dokázal zachovat zdravý rozum, je jeho bratr Petr, kterého ctižádostivý rodiče prohlásili za intelektuála, zavrhli jej a skrývali před zvídavým zrakem totalitního režimu.

Absurdnost, na jejíž struně se Hugo v podobě šachové partie svezl, je gradována Hugovou závěrečnou porážkou - zrušil sice Likvidační i Zahajovací úřad, ale svým jmenováním do Ústřední komise s konečnou platností ztratil vlastní tvář a nevědomky se zařadil po bok svých rodičů, kteří jsou ochotni přijmout cokoliv, jen bude-li to pro ně nějakým způsobem výnosné, tedy stane se dalším z členů majoritní skupiny, jejíž nejvyšší zásadou je konformita vůči režimu s potlačením vlastních názorů a přejímáním oficiálních pravd.

Hra byla sice napsána s jasným obrazem v zrcadle komunistického režimu, avšak bezskrupulnost, bezzásadovost a maximální přizpůsobení své osobnosti pro získání momentálních výhod má svou poplatnost i dnes.

V divadle Husa na provázku je představení hráno nepřetržitě již od 29. března 1990, kdy jako jedno ze tří divadel přednostně a osobně dostalo souhlas od svého autora. Provedení samotné má, jak je ostatně v případě Husy pravidlem, velmi vysokou úroveň, a tak je pro mne zarážející jedině vysoká penetrace obecenstva středoškolským divákem, pro kterého, při vší úctě, není představení pro vysokou náročnost příliš vhodné a pravděpodobně bude odcházet jen s dojmem jakési obdoby frašky.