V noci jsem snil, že jsem motýlem

Cirk La Putyka je jediným českým souborem, který se profesionálně věnuje současnému fenoménu světového divadla, žánru Nový cirkus. - Již od svého založení, respektive prvního představením, kterým byla v roce 2009 akrobatická variace na českou hospodu La Putyka, vzbuzuje u českých diváků schizofrenní kombinaci pocitů naprostého nadšení a kritiky, že soubor Cirku La Putyky je příliš tuzemský a nemůže se vyrovnat svým zahraničním vzorům, kterými se dle některých škarohlídů inspiruje až za hranicí kopírování. - Je asi jasné, že čtyři roky je příliš krátká doba na to, vybudovat z ničeho repertoár na úrovni světové špičky, na straně druhé La Putyka se neuzavírá v mantinelech malého českého rybníčku, ale pravidelně se zúčastní mnoha světových festivalů a přehlídek a zve si i se nechává se konfrontovat se zahraničními tvůrci. A na principu mezinárodní spolupráce tří evropských souborů Nového cirkusu vzniklo i poslední představení La Putyky pod názvem Risk, na kterém se v rámci dlouhodobého projektu Lacrimae podílel švédský Cirkus Cirkör, český Cirk La Putyka a francouzský Cahin Caha.

Představení Risk vznikalo a bylo nacvičováno skoro rok a půl jedná se tedy o doposud nejnáročnější projekt La Putyky v historii. Nosným tématem, které dramaturgicky propojuje jednotlivé části představení, jsou témata risku a hendikepu. Představení začíná úvodním slovem neurotického „psychologa“ v komediálním podání Jiřího Kohouta, který je průvodcem i po zbylou první část představení, jež se plně nese v tématu risku - můžeme pouze interpretovat, zda tento psycholog vede své svéráznou terapeutickou metodou pacientů, kterým namísto léků podává nože, sekery, šipky a další nebezpečné předměty, se kterými jeho „pacienti“ žonglují, skákají s nimi na trampolíně či po sobě házejí. Současně musí psycholog stále odvádět hendikepovaného pacienta na vozíčku (Petr Valchář), kterého opakovaně uklízí do kouta, aby si zde něco vyráběl ze dřeva a nepletl se mezi tělesně zdravé. Tato první část představení se odehrává s černě zbarveným jevištěm a doprovází jej černobílá projekce.

V části druhé, které má nosné téma v hendikepu, je jeviště naopak bílé a doprovodná projekce je promítána barevně. Ústřední postavou již není psycholog, ale v prvé části odstrkovaný vozíčkář, který je účastníkem nebo alespoň pomocníkem u většiny akrobatických vystoupení. - Jeho účast je na úvod vysvětlena filmovým interview, jehož součástí jsou i záběry ze zkoušek. Celkově je druhá část mnohem epičtější, obsahuje souvislý příběh a dramaturgicky zastřešuje první lyričtější a vzhledem k nebezpečným akrobatickým výkonům i divácky vděčnější část.

Režie a autorem koncepce je umělecký ředitel La Putyky Rosťa Novák, který režíroval i většinu předchozích představení. Vlastní představení, v souladu s uměleckou koncepcí La Putyky, kombinuje řadu žánrů, kde krom vlastní akrobacie je to přesah k činohře, filmu, tanci ale také k neopakovatelnému hudebnímu představení, kdy je děj na jeviště doprovázen a dotvářen živým hudebním triem s sestavě Jan Balcar, Andrej Rády a Jan Kleténský, které zvláště neopakovatelným a často jen improvizovaným výkonem zpěváka dodává Risku kultovní aureolu.