V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jako druhou premiéru letošní sezóny 2012/2013 uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí hru Bertolta Brechta Život Galileiho a to v upravené režijní koncepci Davida Czesanyho, jenž hru zkrátil, zeštíhlil o několik vedlejších postav a zejména pak převedl děj z renezanční Padovy a Florencie do současné hi-tech reality.

Vlastní libreto hry z pera Bertolta Brechta existuje ve třech verzích: Ta původní, jež vznikla v letech 1937 až 1939, byla uvedena jen jedenkrát a to v Brechtově režii v roce 1943 v Schauspielhaus v Curychu. Druhá verze, která je dodnes uváděna v anglosaských zemích, vznikla v letech 1945 až 1947 a to ve spolupráci Brechta a herce Karla Laughtona, jež v premiéře této verze v roce 1947 v Los Angeles hrál hlavní postavu Galilea. (Pro zajímavost postavy kardinála Barberiniho se zde chopil Hugo Haas.) A konečně třetí a dnes nejznámější a nejuváděnější verze měla premiéru v roce 1957 a to Brechtově divadle Berliner Ensemble, v režii Ericha Engela.

Leitmotivem hry není ona slavná věta „A přece se točí!“ (jež je ve skutečnosti falešná a Galileo Galilei ji nikdy nevyslovil, natož pak před inkvizičním tribunálem) a hra Galilea nevyzdvihuje ani jako jednoho z největších vědců všech dob či jako bojovníka vědeckého pokroku proti středověkému tmářství. Naopak Galileo je spíše než jako hrdina ve hře ztvárněn jako do své práce zahleděný vědec, což ostatně podtrhuje i závěr inscenace, kdy všemi odvrženého Galilea po letech navštíví jeden z jeho bývalých žáků Andrea Sarti, kterému Galileo svěří mu rukopis své přelomové práce Dvě nové vědy, aby jej nechal vydat v Holandsku, mimo dosah inkvizice. Když to Sarti prohlásí za hrdinství, Galileo mu vysvětlí, že celá práce je pouze výsledkem jeho celoživotního zájmu a nic víc.

Jak plyne ze stručné synopse v předešlém odstavci, původní hra není ani oslavou umlčeného génia a ani neobsahuje dramatický děj s neočekávanými zvraty či překvapivým vyústěním. Určitou absenci děje se tak režisér inscenace David Czesany snažil vyplnit několika přídavky - například když se mezi Galileem a představiteli Padovské univerzity strhne přestřelka s laserovými pistolemi nebo v podobě promítání noční oblohy či životopisných dat na stěnu jeviště. Tyto odbočky sice představení jednoznačně oživovaly, na straně druhé však nezasvěcenému diváku nijak nepřiblížily původní Brechtovo sdělení, kdy v původní verzi hry má velký prostor Galileovo obžerství a pijáctví. Hra tak skončila bez jasného konce ale i pocitu, co si vlastně o celém představení myslet.

Hlavní role Galilea se chopil charismatický a s nikým jiným nezaměnitelný Miloslav Mejzlík, jenž celé představení táhl. A naopak zcela v pozadí stáli jinak nepřehlédnutelné herecké persony divadla Na zábradlí jakými jsou Leoš Noha, Petr Čtvrtníček či Natália Drabiščáková.