„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Gabriela Preissová: Gazdina roba

26. Prosinec 2008
Gazdina roba

Gazdina roba

Plné docenění literárních, psychologických i sociologických hlubin Gazdiny roby Gabriely Preissové není pro dnešního čtenáře příliš snadným a ani lákavým soustem, snad pro její zkreslení a zbanálnění v školních interpretacích, snad pro její zdánlivou archaičnost, kdy se její námět pro mnohé zcela míjí se současnou zkušeností. V tomto kontextu pak lze mistrovské představení Gazdina roba v podání Divadla Na zábradlí brát nejen jako její rehabilitaci ale i jako poctu dílu, jež v plném světle popisuje i dnes pro mnohé a nejen ty starší generace zakázané téma tak, že v představení Gazdina roba se snoubí duch doby svého vzniku se současným moderním divadlem jaké, bohužel, lze vidět jen na nemálo českých divadelních scénách.
Gazdina roba

Gazdina roba

A protože není ve smyslu této reflexe obdivovat Preissové genialitu s jakou podala kritiku ne tak dávných poměrů, ve kterých se snoubí předsudky v náboženské víře - katolické versus luteránské náboženství, nepřekročitelné sociální rozdíly - švadlena Eva versus matka dědice statku či zakázaná láska Evy a Mánka, která mohla dosáhnout své volnosti jen daleko od domova v rakouském gazdování, nechávám původní námět hry stranou jen s obdivnou poznámkou k tvůrcům hry, jež dokázali na Preissové námět z minulého století naroubovat zcela aktuální, ba to nejmodernější divadlo, aniž by byl pokřiven jeho původní význam.
Gazdina roba

Gazdina roba

Gazdina roba

Gazdina roba

Nicméně, jedním douškem dodávám, že geniální způsob, jakým byla Gazdina roba rozbita na padrť a poté opět slepena do zcela nového originálního pojetí, není pro každého tak samozřejmě přijatelný, což však interpretuji určitým nepochopením uměleckého záměru ze strany diváctva, avšak to, co by u jiných (rozuměno méně talentovaných) tvůrců skončilo naprostou katastrofou, dává v případě režiséra Jiřího Pokorného, ale i výborné dramaturgii Radky Denemarkové a Ivany Slámové, neotřelé ba originální scéně Jana Štěpánka, či kostýmů Kateřiny Štefkové, které snoubí mimořádný vkus, umělecké cítění a opět onu originalitu, jež však nevybočuje z celkové koncepce představení, ale tak jako scéna, či hudba Michala Ničíka, jež snoubí moravské lidové náměty s nejžhavější ba přetechnizovanou současností (zvuky tryskového letadla či dálnice), dokonale do sebe navzájem zapadají, aniž by ztratily něco ze své umělecké individuality.
Gazdina roba

Gazdina roba

Gazdina roba

Gazdina roba

Světem sám pro sebe pak jsou výkony herců, jež lze jen velebit a vynášet do nejvyšších hereckých sfér, byť byla na celém představení znát silná režijní taktovka, což je ovšem ta nejideálnější kombinace, doplní-li se celkový záměr režiséra s umem jednotlivých herců, ze kterých vyjímám zvláště Kristinu Maděričovou v roli dominantní, přesto však snadno zranitelné, Evy, Pavla Lišku jako zatrpklého, tragického i směšného Samko kožušníka, zbabělého a penězi posedlého Mánka v podání Davida Švehlíka, Magdalenu Sidonovou jako Evinu kamarádku Zuzku a snad nejvíce Zdenu Hadrbolcovou, jež ve zdánlivě vedlejší roli Mešjanovky dala celému představení jeho neuchopitelnou rozpolcenost.
Námět: Gabriela Preissová
Režie: Jiří Pokorný
Dramaturgie: Radka Denemarková, Ivana Slámová
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba a hudební výběr: Michal Ničík
Hrají:
Kristina Maděričová, Jaroslava Tvrzníková, Zdena Hadrbolcová, David Švehlík, Igor Chmela, Richard Stanke, Natálie Drabiščáková, Pavel Liška, Magdaléna Sidonová, Jaroslav Fišer, Doubravka Svobodová, Ladislav Hampl, Josef Polášek, Kristina Leichtová, Marie Fišerová, Marta Sovová, Petra Nesvačilová, Barbara Chybová, Kristýna Boková-Lišková a Lukáš Vydržal
Premiéra: 16. května 2004, Divadlo Na zábradlí.

Pavučina:

  1. Gabriela Preissová: Gazdina roba - anotace Divadla Na zábradlí
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )