V noci jsem snil, že jsem motýlem

Molière jednoznačně patří do úzkého okruhu autorů, jejichž dílo již po více než dvě staletí prakticky nikdy neslezlo ze světových divadelních jevišť a patří tak mezi úzký okruh nesmrtelných autorů, jejichž dílo stále vybízí k novým interpretacím tak, že Molièrovy hry neztratily nic ze své aktuálnosti a sarkasmu. Divadlo Na zábradlí uvedlo jedno z nejslavnějších Molièrových dramat Tartuffe s tím, že v režisér Jan Frič a dramaturgyně Lucie Ferenzová a Ivana Slámová se od původního textu, jenž se trefuje do kombinace lidské hlouposti, pokytectví, falešné morálky a pánbičkářství, odrazili k dramatických hrátkám, což ostatně i symbolizuje samotný název představení Tartuffe Games.

V inscenaci je kladen značný význam na jazyk, kdy je v libretu kombinována jak původní Molièrova verze ve francouzském originále, archaický překlad Emanuela Františka Züngela (1840–1894), nový překlad Vladimíra Mikeše, ale i dialogy, jež jsou vedeny v parafrázi brněnského hantecu. To vše je navíc umocněno pasážemi s citaci odrhovaček z repertoáru písničkáře Jana Nedvěda.

Původní zápletka ale zůstává zachována. - Bohatý maloměšťák Orgon bezmezně obdivuje bigotně věřícího žebráka Tartuffa, jehož si nejenom přivede k sobě domů, ale zasvětí mu i svou dceru Mariannu. Orgonově rodině se přirozeně nelíbí jak sám pokrytec Tartuffe tak zejména přízeň, kterou mu Orgon nabízí, a hledá každou záminku jak Tartuffa před Orgonem očernit. Není tedy divu, že když Orgonův syn Damis vyslechne Tartuffeho vyznání lásky Orgonově druhé manželce Elmíře, neváhá ani okamžik a vše Orgonovi vylíčí. Ten však nejenže nijak nezapochybuje o Tartuffeho čestnosti i náboženské askezi, ale Damise vyžene z domu a na Tartuffa přepíše veškerý svůj majetek. Nakonec však Orgon podlehne přemlouvání Elmíry a aby dokázel, že obvinění Tartuffeho jsou zcela nesmyslná, schová se do spacáku a vyslechne další Tartuffovo vyznání lásky. Poté Orgon přirozeně chce vyhnat Tartuffa z domu, ten jej však předejde a naopak celou rodinu vystěhuje. Původní Molièrova verze zde končí s tím, že zasáhne král, jenž Orgonovi vrátí jeho majetek a Tartuffa zavře do vězení, zatímco v Tartuffe Games je na rodinu uvalena exekuce, rodinné sídlo prodáno v dražbě, Tartuffe je sice nakrátko zatčen, ale poté zase propuštěn, a z Orgona a z jeho rodiny se stávají zaměstnanci hotelu.

Zcela záměrný pocit naprostého miš maše je dále podržen kombinací kostýmů, kdy jednotlivé postavy mají na hlavách variaci dobových bílých paruk a více méně současného civilního oblečení, zatímco Tartuffe a Orgon na sobě mají skautské uniformy a postavy provozního a soudního vykonavatele evokují styl oblékání podnikatelů z raných 90. let.

Hra navenek působí dojmem naprostého tvůrčího chaosu s kombinací prvoplánovitého humoru a mnoha vzájemně zcela neslučitelných námětů a spíše tak připomíná televizní estrádu. Ale zde se ukazuje vysoká úroveň divadla Na zábradlí, protože to, co by se kdekoliv jinde stalo nesrozumitelnou fraškou, zde do sebe vzájemně zapadá a v celkovém dojmu tak představení působí velmi uceleně a koncepčně. Ale ani sebelepší režie a dramaturgická koncepce by v této inscenaci neobstála bez výborného hereckého ztvárnění v čele s Pavlem Liškou v roli Tartuffa a Jiřího Ornesta v roli Orgona, jež dále doplňují rovněž vynikající Zdena Hadrbolcová v roli Orgonovy matky, Natália Drabiščáková jako Elmíra, Jaromír Nosek jako Damis, či Miloslav Mejzlík jako Kleantes.