V noci jsem snil, že jsem motýlem

Divadlo Komedie se na konci roku 2009 nacházelo ve schizofrenní finanční situaci, kdy souboru vypršel čtyřletý grant a o grantu nové, tedy vůbec o tom, zda bude soubor Pražského komorního divadla na této scéně vůbec pokračovat, se mělo rozhodovat až v nejzazším možném termínu v 17. prosince. Ředitel Dušan D. Pařízek tedy ohlásil konec divadla s tím, že veškerý aktuální repertoár byl derniérován a to včetně mimořádné hry Weissenstein na motivy povídky Johannese Urzidila, jež patřil do legendárního kroužku pražských německy píších autorů sdružených kolem věhlasné kavárny Arco, do které mimo jiné patřil Kafka, Werfel, Brod, či Kisch.

Středověká pověst o Modrouvosovi má svůj prapůvod v bretaňském baronu, rytíři a maršálovi Gilles de Rais (byl popraven v roce 1440), jenž více než jako velitel vítězného vojska ve francouzsko-anglické stoleté válce, proslul tím, že v rámci svých okultních praktik sodomizoval a následně zavraždil několik desítek až stovek dětí, z drtivé většiny chlapců. Příběh o Modrouvosovi již ve značně folklorní ba pohádkové podobě poprvé písemně zaznamenal Charles Perrault v roce 1697, kdy již postava Modrovouse neměla znaky pedofilního sadistky, ale v pohádce Modrouvous vraždil své manželky a to proto, že vkročili do zakázané komnaty. Tato pohádka poté inspirovala celou řadu dalších autorů, z nichž nejznámnější je verze od bratří Grimmů z 1. poloviny 19. století. V druhé polovině 20. století pak začala být pohádka interpretována ve smyslu mužského šovinismu, tedy v teorii o domnělé mužské víře v nadřazenost svého pohlaví. - Z Modrovouse sadisty, pedofila a vraha se tak legenda o Modrovousovi přes postavu krutého manžela vyvinula do podoby principu, v němž se mužské pohlaví instinktivně snaží ovládat pohlaví ženské.

Román francouzského básníka a romanopisce Michela Houellebecqa, Elementární částice, není pro svou postmoderní nejednoznačnost, chmurný děj, ale i expresivní styl plný popisů sexuálních scén, vulgarit a násilí zrovna čtením pro chvíle oddechu, přesto se však takřka okamžitě po svém vydání v roce 1998 stal francouzským bestsellerem, v roce 2006 byla na jeho motivy natočen stejnojmenný film, v roce 2007 byl vydán jeho český překlad a konečně v roce 2010 byla kniha po několika světových dramatizacích uvedena i na prknech brněnského divadla Reduta.

Pro pochopení smyslu, proč se brněnská Husa na provázku rozhodla zinscenovat jednoaktovou frašku Prase Václava Havla bude vhodné uvést okolnosti vzniku tohoto Havlova textu, který nebyl nikdy určen pro širšího čtenáře či dokonce zamýšlen k dramatizaci: v 80. letech byl v rámci volné společenství přátel založen recesistický časopis Nový brak, do kterého Václav Havel přispěl smyšleným rozhovorem vedeným zahraničním novinářem „Václav Havel's Hunt for a Pig“, který popisuje skutečné události, jak Havel kupoval prase, aby nakonec po týden trvajícím shánění koupil prase za desetinásobek běžné ceny.