V noci jsem snil, že jsem motýlem

Letopočet založení řadí Studio Marta mezi brněnská divadla s nejstarší tradicí (založeno 5. října 1952, obnoveno 16. května 1991). Vysoký umělecký standard, jež je dán vysokou koncentrací talentovaných studentů JAMU, pak Martu staví mezi nejlepší, nejprogresivnější i nejnavštěvovanější divadelní scény v Brně.

Ale nechť se nenechá vášnivý čtenář zmást, představení Marty rozhodně nepatří mezi tzv. lidová divadla, kam se chodí ukázat se ve společnosti a na chvíli ukojit sžíravou nudu. Naopak, v jejím repertoáru jen stěží naleznete nějaké osvědčené kusy, ba, drtivá většina každoročních premiér vychází ze zcela nového nastudování, či dokonce, jak je to v případě Átreovců, se jedná o originální autorský počin, a tak jsou uváděná představení určená zejména smyslům divadelních labužníků a méně divadlem protřelý divák se v představení obvykle ztrácí.

Starořecké náměty pro svou náročnost obvykle uvádí jen státem zřízené a plně dotované (tzv. národní) divadelní scény. Taktéž nepatří mezi představení nejoblíbenější, protože řecký literární a dramatický sloh, ve kterém jsou hlavní hrdinové jen hříčkou osudu či Bohů a herci musí své role hrát s velkým důrazem na vnější výrazové prostředky, je přes svůj nestárnoucí námět velmi vzdálen současnému dramatickému vyjádření s důrazem na vnitřní psychologickou rovinu.

Představení Átreovci z autorského pera studentů JAMU Pavla Trtílka (*1977) a Marka Mojžíška (*1982) je inspirováno mocenskými intrikami potomků prokletého Atrea - krále Mykén Agamemnóna a krále Sparty Menelaa v Trójské válce a dalším soupeřením o Mykénský trůn mezi Agamemnóovou manželkou Klytaimnéstrou, jejím milencem Aigisthem, dcerou Elektrou (jméno Elektra se proslavilo díky pozdějším tragickým básníkům, avšak Homér ji jmenoval jako Laodiké) a synem Orestem.

Příběh začíná v zátoce u Aulidy, kde v bezvětří uvízla spojená řecká vojska (dle nejstarších záznamů neznámého kyperského básníka se tak stalo pro Agamemnóovo prohřešení se vůči Artemidě) a dle věštby podstrčeného věštce trójského krále, který chtěl vyvolat v řeckém vojsku svár, měla vítr přivolat jen oběť jedné z dcer potomků Átriových. Menelaos pošle pod záminkou sňatku s Achillem a bez vědomí Agamemnóna pro jeho nejstarší dceru Ifigenii, což vyvolá mezi bratry zuřivou hádku, ale Agamemnón již nemůže ustoupit svému vojsku, které si žádá Ifigeniinu smrt, a znepřátelí si tak svou ženu Klytaimnéstru (dle původní verze měla být k utišení hněvu bohyně obětována prvorozená a nejkrásnější dcera Agememnóna Ifigenia, v Homérovi jmenovaná jako Ifianassa, lest v podobě sňatku s Achillem vymyslí Odysseus, ale dívka je v okamžiku usmrcení vyměněna bohyní Artemis za laň a Ifigenia je povětřím přenesena na Taurský poloostrov, kde se stává barbarskou kněžkou).

Klytaimnéstra se manželovi pomstí po návratu z Tróje, nejprve vraždou jeho souložnice Kassandry, poté v lázni i vraždou jeho samého. Vražda je pak navíc motivována i její chutí po moci a faktem, že za doby jeho nepřítomnosti byla spolunocležnicí Aigistha. Jediný mužský potomek Atreova rodu, Orestés, byl jako malý poslán na výchovu do Fókidy, ale jak Klytaimnéstra tak Aigisthus se bojí jeho pomsty za vraždu svého otce a chtějí jej zabít, avšak do Mykén dorazí posel, že byl Orestés usmýkán koňmi. Tímto poslem však není nikdo jiný než Orestés, jež zavraždí Aigistha, ale váhá zabít i svou matku Klytaimnéstru, což nakonec provede jeho sestra Elektra. (Dle Homéra, zachránila Oresta před vraždou Elektra, jeho pomstu pak známe z líčení Aischyla v Choéforoi a v Obětujících ženách a z dramat Sofoklea a Euripida se shodným názvem Élektra.)

Vlastní líčení Trójské války vynechávám s upozorněním, že autoři hry nevycházejí z Homéra, ale ze zápisků soudobých válečných zpravodajů Dikta Krétského (strana trójská) a Darese Fryžského (strana řecká), kde nebyla Trója dobyta za pomoci koňské sochy, ale zradou, kdy byla Řekům otevřena jedna z bran města, na niž byla pro rozlišení namalována hlava koně…

Samotné představení je vzhledem ke složitosti svého tématu velmi povedené, byť v něm byla poněkud odsunuta herecká složka do pozadí a hře dominuje skvělá režie, kostýmy s maskami a originální řešení scény, která divákovi dává, přes značnou omezenost divadelních prostředků, výbornou iluzi prostředí zákulisních i trojských bojů.