„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Dea Loher: Tetování

30. Prosinec 2008
Dea Loher: Tetování

Dea Loher: Tetování

Snad právě proto, že Dea Loher k nám dorazila s více než desetiletým zpožděním za světovými scénami, je nyní o to více hrána tak, že by ji šlo označit za aktuálně jednu z nejhranějších autorek současnosti. Ovšem ruku v ruce nelze nedodat, že Dea Loher je právě pro oněch osudných deset let, již dávno a mnohými překonána a zařadit ji na repertoár Studia Marta, tedy byť studentského přec jen moderního divadla, je tak trochu krok zpátky, zvlášť když její v pořadí „druhotina“ Tetování neměla nikdy krom onoho prvku prvotního šoku z doposud tabuizovaného tématu nic říci. Toť vše je navíc umocněno i loňskou premiérou Rodinné oslavy, jež si v tématu incestu poradilo přeci jen o několik řádů lépe.
A byť bych označil Tetování v kontextu letošního absolventského ročníku JAMU za představení dobré úrovně, přeci jenom si nemohu odpustit povzdech zvláště nad smůlou herců, kdy krom precizně zrežírovaného Večera Tříkrálového neměli letos příliš mnoho příležitostí vyniknout a lze se tedy jen uhadovat, jak je to s jejich skutečnými kvalitami.
Režisér Michal Sopuch si byl zjevně plně vědom, kam až lze v představení zajít a současně i o co se vůbec nepokoušet, a tak se nastudování Tetování plně nese ve velmi lehkém duchu, který má, a to dodejme, že naštěstí, jen velmi málo společného s původním autorčiným záměrem a celé představení lze dokonce charakterizovat jako, byť mírně trpkou, komedii, což je žánr, který zvláště Robertovi Miklušovi jako perverznímu otci či Kristině Chrástové jako mladší ze zneužívaných dcer sedí nejlépe. Nicméně kapitolou samou pro sebe je v původním záměru zcela okrajová role matky, kterou Tereza Richtrová svým vnitřním herectvím s minimem dialogů i gest nejen dostala do popředí, ale snad jen a právě pro ni, nelze Tetování nedoporučit, ba, něco podobného, co Richtrová předvádí si troufám tvrdit, že Brno už jen tak neuvidí.
Se stejnou lehkostí jako režie se ujala i Lenka Kosohorská výpravy, jež společně s realizací scény ze strany Jiřího Pfeifera, rozhodně nepostrádá smysl pro kultivované vyjádření nadsázky a humoru.
Trendem, kterému se dnes asi nelze vyhnout pak jsou videoprojekce. Nevím, nakolik je to dáno pouhou cenovou přístupností a nakolik snahou dohnat to, co již před mnoha desítkami let objevila Laterna Magika, nicméně předností promítání použité v Tetování je, že když už nemá v představení svůj smysl, alespoň nepůsobí rušivě.
Autor: Dea Loher
Režie: Michal Sopuch
Dramaturgie: Radim Toman
Výprava: Lenka Kosohorská
Obsazení:
Anita Tíhová: Eva Kodešová, Lulu Tíhová: Kristina Chrástová, Wolfgang Tíha, zvaný Peci-Wolf: Robert Mikluš, Juliane Tíhová, zvaná Psí Julka: Tereza Richtrová, Paul Hodnota, zvaný Flower-Paul: Ondřej Havlík
Premiéra: 31. října 2005, Studio Marta v Brně
Zatím nikdo nehlasoval