„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Kéž slunce svítí v nás…

Během několika posledních let se úroveň představení studentů muzikálového herectví JAMU propracovala na skvělou úroveň a studio Marta se stalo nejen pomyslným Olympem brněnské muzikálové scény, ale i jedinou možností pro náročné milovníky tohoto, v případě Městského divadla či G Studia velmi pokleslého, žánru tak, že nebýt Marty, byl by muzikál v Brně synonymem pro kabaret či cirkusovou estrádu.
Ale Marta je fenoménem i pro činoherní scénu a její kvality lze řadit hned za divadlo Husa na provázku a to i přes, nebo právě pro?, značně omezený rozpočet, kdy jsou scéna i kostýmy oproti komerčně laděným divadlům ve značném handicapu, který je však vyvážen dokonalou propracovaností počínaje námětem, originálním zpracováním, režií, hudbou ale především skvělými výkony herců.
Představení Kéž slunce svítí v nás…, jež je oproti obvyklému záznamu doprovázeno i skvělým miniorchestrem, je pak přesným opakem toho, s čím se lze setkat u výše zmiňovaných kabaretů: nudným zpracováním 100× obehraných námětů, herci bez záblesku nadání, charisma i života, kýčovitou scénou i kostýmy bez špetky nápadu, absencí originality a především falešnými zpěváky.

Chicago & Vlasy (Hair)

Možnosti studia Marta nedovolují pro omezení počtu herců na absolventský ročník, časové nároky i možnosti scény nastudovat tradiční muzikály v jejich plném rozsahu a představení Kéž slunce svítí je jen dvojí sondou do koncepce uchopení tématu, kdy bylo Chicago postaveno na dokonalé a podmaňující choreografii, tanečních kreacích ale i na kráse herců vystupujících „jen“ ve spodním prádle a celková zátěž byla rovnoměrně rozdělena mezi jednotlivé herce tak, že každý byl sólistou i součástí celku. Celková koncepce a zpracování pak bylo podřízeno právě choreografii a zpěvu, poněkud na úkor celkovému příběhu, který však stál zcela v pozadí za hereckými výkony (a krásou hereček i herců).
Stála-li pak u Chicaga v pozadí i hudba tak, že byla spíše doprovodem, v případě Vlasů nastudovaných v originálním znění byl celkový dojem rozdělen mezi herce a orchestr rovnoměrně. Vlastní zpracování, opět jak jinak zcela vlastní a původní, bylo zcela podřízeno hudbě, choreografii a zpěvu. Blížilo se tedy mnohem více tomu původnímu broadwayskému muzikálu, než u nás známé i hrané Formanově filmové verzi postavené na souvislém příběhu. Bylo-li pak Chicago laděno s důrazem na jednotlivé herce, byly Vlasy podřízeny jeho původnímu významu - protestu proti válce a oslavy květinových dětí.
Tedy ve zkratce: pokud muzikál tak jedině v Martě, což platí nejen pro milovníky tohoto žánru, ale pro všechny milovníky dobré hudby, zpěvu a žen. A to, že se nejedná jen o mou subjektivnost ilustrují i dlouhé ovace publika, v němž řada diváků stála, či seděla na zemi, protože se na ně již nedostalo místo, i dvojité přídavky.
hrají, zpívají a tančí:
Hana Kovaříková, Petra Bedková, Petr Čagánek, Aneta Zemanová, Zuzana Šimečková, Dušan Vitázek, Lucie Chlumská, Soňa Janyová
režie, scéna a kostýmy: Jana Janěková
dramaturgie: Jana Janěková a Pavlína Hoggard
dirigent: Dada Klementová
choreografie: David Strnad a Hana Litterová
produkce: Juraj Tedla
Premiéra: 14. prosince 2004, studio Marta v Brně
Zatím nikdo nehlasoval