V noci jsem snil, že jsem motýlem

Hru Pokusy o její život je sice pro její mnohovrstevnost a neomezený počet možných interpretací téměř nemožné jakkoliv kritizovat či recenzovat, avšak jisté jsou dvě věci:

Je celkem jedno zda je Anna Češka, Američanka či z Bosny. To podstatné se stejně odehrává v Annině hlavě a její sny jdou napříč všemi národnostmi i kontinenty, protože jednotlivé obrazy ať již s červenou kabelkou plnou kamení, lidí upálených benzínem, holčičkou s hořícími vlasy, dítětem rozsekaným ve dvou nákupních taškách, se stromy a stébly trávy s lidskými jmény, s Annou teroristkou, vražedkyní, obětí, milenkou, pornoherečkou, mimozemským médiem, manželkou či milující matkou, jen skládají mozaiku toho, co se v nejrůznějších variacích odehrává v hlavě každého z nás, byť si to pro vnitřní autocenzuru nedokážeme navenek přiznat ani sami sobě. Ano, Anna je archetypem nás všech.

Svou premiéru měly Pokusy o její život s podtitulem 17 scénářů pro divadlo v březnu 1997 v Royal Court Theatre Upstairs v Londýně. V Česku se jeho premiéry v rámci multiuměleckého inscenační projektu Pokusy o její život dne 4. března 2002 zhostilo Divadlo M.U.T. (2002 Mensch und Training™). V letošní sezóně pak toto herecky velmi vděčné (17 scénářů dává 17 zcela odlišných tváří) představení, jež je ovšem pro svou roztříštěnost i nejednoznačnost velmi náročné na vysokou vnímavost svého diváka, vynikajícím způsobem nastudovalo Studio Marta v Brně, jež zbořilo všechny známé divadelní omezení tak, že představení nejen zvýšilo kvalitativní laťku českého moderního divadla, ale pro jeho koncepci, režii a zejména herecké výkony s dosahem až na samé hranice lidských možností, lze jen stěží hledat paralely v drtivé většině „tradičně“ zaměřených divadel, ba, v podobné kvalitě by Pokusy o její život v Brně zvládlo nastudovat asi jen Divadlo v 7 a půl.