„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Martin Crimp: Story

26. Prosinec 2008
Martin Crimp: Story

Martin Crimp: Story

Martin Crimp se svým absurdním dramatem reflektujícím odvrácenou část naší nejžhavější současnosti je právě jedním z oněch autorů, kterých se současnému českému divadlu zcela nedostává. Krok divadla Studio Marta v této sezóně nastudovat, po loňských Pokusech o její život, jež v progresivní režii Hany Mikoláškové otevřely zcela nové možnosti divadelní koncepce, již druhou Crimpovu hru Story, označit jako čin pro mnohá další divadla inspirativní, ne-li v českých poměrech, kde se stále sází na divácky osvědčené tituly i dramatickou koncepci, vizionářský.
Navíc dodejme, že po úspěchu Pokusů, byla v Brně hra Story pro mnohé (dá-li se takto označit okruh opravdových divadelních labužníků) nejočekávanějším titulem této sezóny, kde v jejím světle očekávání zbledly i taháky nového uměleckého šéfa divadla Husa na provázku Vladimíra Morávka jako jsou obnovená Balada pro banditu či závěrečná část cyklu Sto roků kobry - Karamazovci reloaded.
Režie příběhu Anne, jež se rozhodne prodat svůj „životní“ příběh filmové agentuře, avšak její motivace vydělat si peníze se záhy obrátí proti ní tak, že společně s mnoha narážkami příběh svádí k mnoha vedlejším interpretacím (byť mnohými recenzenty uváděné srovnání Story s televizními reality show je v tomto kontextu velmi laciné), v podání Jiřího Honzírka, jež se jako dramaturg podílel právě i na zmíněných Pokusech, rozhodně nezklamala, ba v širším srovnání, patří mezi to nejlepší, co lze na současném repertoáru brněnských divadel vidět, nicméně laťky, kterou Hana Mikolášková nasadila do nebetyčných výšin, režie Story zdaleka nedosahuje.
Avšak i ve srovnání s loňskem se Honzírkova režie dá označit jako velmi vyspělá, s pevnou koncepcí i osobitým a originálním přístupem, zvlášť je-li doplněna skvělou prací dramaturgičky Kateřiny Fojtíkové a elegantní scénou Radomíra Otýpky, jež jeviště, potažmo příběh samotný, rozděluje na dvě zcela nesouvisející části - kancelář vytvořenou z lešenářské konstrukce a soustavy světelných reflektorů a níže umístěnou ulici ztvárněnou naplněnými odpadkovými pytli.
Samostatnou kapitolou jsou pak vlastní herecké výkony, které, jak je ostatně v Martě zvykem splňují, i ten nejvyšší kvalitativní standard, nicméně ve hře svými hlavními rolemi dominují Vendula Ježková, Andrea Buršová a Marek Pospíchal.
Určitou třešničkou na dortu pak může pro opravdové divadelní nadšence být srovnání s letošním nastudováním Story v ostravském divadle Petra Bezruče, kde se v hlavních rolích mimo jiné objeví i herci loňských Pokusů Petra Bučková a Pavel Gajdoš, ale i Tomáš Dastlík z předposledního absolventského ročníku, který já sám za sebe stavím jako jeden z nejtalentovanějších vůbec, kde představení typu Koně k nezkrocení Tatínku, ubohý tatínku, maminka tě pověsila v šatníku a mně je tak smutno patří mezi divadelní legendy.
Autor: Martin Crimp
Překlad: Jitka Jílková
Režie: Jiří Honzírek
Dramaturgie: Kateřina Fojtíková
Scéna: Radomír Otýpka
Kostýmy: Jan Maroušek
Obsazení:
Vendula Ježková, Andrea Binková, Marek Pospíchal, Radomír Švec, Jan Holcman, Zdeněk Lambor, Vanda Drozdová, Diana Toniková a Michal Isteník
Premiéra: 13. října 2005, Studio Marta v Brně
Zatím nikdo nehlasoval