Kategorie
13. Červenec 2009
Spojit do jednoho neoddělitelného, vzájemně se prolínajícího a překrývajícího celku hru Blázen a jeptiška od slavného polského dramatika, spisovatele, kritika a zejména provokatéra všeho druhu, Stanislawa Ignacy Witkiewicze, a jednoaktovou hříčku Mouchy českého divadelního režiséra, příležitostného dramatika a překladatele, ale zejména propagátora alternativního divadla, Huberta Krejčího, by se navenek mohl zdát velmi nepodařený nápad - vždyť mezi tvůrčím obdobím obou autorů leží jak II. světová válka, tak odstup takřka půlstoletí.
Ale při podrobnějším ohledání koncepce a uměleckého vyznaní obou dramatiků, jež lze jednotně uvodit jako „dada“, se představení Mouchy, blázen a jeptiška jeví jako velmi originální nápad, potažmo i jako pocta, ve světě velmi často inscenovanému, u nás však takřka neznámému, Stanislawu Witkiewiczi, a Hubertu Krejčímu, který je v mnohých vzpomínkách neodmyslitelně spjat se svým působištěm v brněnské Huse na provázku ale i divadelní fakulty JAMU z přelomu 80 a 90. let.
Nicméně mezi původním nápadem a konečnou realizací leží dlouhá a strastiplná cesta, která v tomto případě skončila již někde v půli. - Režijní koncepci Evy Rysové lze za obstojnou označit jen v úvodní části Mouchy, část druhou Blázen a jeptiška pak lze označit jen jako chaos s nejvýznamnějším dramatickou scénou v podobě konce představení.
Režijní bezmocnost současně jako ovce okopírovali i samotní herci tak, že se původní nádech absurdního dramatu posunul do roviny frašky spojené s křečovitým přehráváním všech zúčastněných, kteří se tak jen neuměle snažili zakrýt, že nevědí jak? ani co? mají hrát.
Světlým bodem by snad mohla být koncepce scény v podání Martiny Chwistkové, která představení rozdělila do několika vertikálně oddělených rovin. Avšak tato hozená rukavice v podobě rozdělení hlavní scény do několika předscén s paralelně probíhajícím děním zůstala nejen nepozdvižena, ale naopak umocnila pocit celkového chaosu a naprosté bezmocnosti.
Autor: Stanislaw Ignacy Witkiewicz (Blázen a jeptiška, 1923) a Hubert Krejčí (Mouchy, přibližně 1967-1971)
Režie: Eva Rysová
Scéna: Martina Chwistková
Kostýmy: Petra Vencelidesová
Dramaturgie: Mikuláš Bryan
Hrají:
Mečislav Walpurg - Milan Holenda
Sestra Anna - Michaela Červinková
Efraim Grün - Jan Jakubec
MUDr. Jan Burdygel - František Skopal
Profesor Ernest Walldorff / Profesor - Ondřej Kokorský
Pacient / Student Skoumal - Ondřej Jiráček
Zdravotní sestra / Hospodyně - Kateřina Dostalová
Sestra Barbora - Julie Goetzová
Alfréd a Pafnuc, zřízenci / První a druhý student - Tomáš Soldán, Petr Jan Kryštof
Premiéra: 1. února 2009 ve Studiu Marta, Brno