V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ani stín podezření je v pořadí šestým filmem Alfreda Hitchcocka z hollywoodské části jeho kariéry, která se započala v roce 1940 snímkem Rebecca. Ani stín podezření je zařazován do žánru noir, ale nemá všechny jeho klasické znaky v čele s detektivní zápletkou, jež je v tomto snímku spíše okrajová. Jednoznačné pak není ani kritické příjetí filmu.

Film je postaven na poměrně prostoduché zápletce, kdy do malého kalifornského městečka Santa Rosa dorazí strýček Charlie, jenž je jak v rodině své sestry, tak v celém městečku, a to pro diváka z nepochopitelných důvodů, oslavován jako hrdina a velký světák. Ale jak divák brzy pochopí a s ním i hlavní hrdinka Charlie, se strýčkem není všechno v pořádku a jak se také brzy odhalí, strýček je sériovým vrahem osamělých vdov. Do městečka pak záhy za strýčkem dorazí i dvojice detektivů, kteří jej pronásledovali přes půl Ameriky, ale pro diváka opět z nepochopitelných důvodů strýčka nejen nezatknou ale ani jej nevyslechnou tak, že strýček se nejprve dvakrát pokusí zabít svou neteř a poté v ovacích rodiny i celého městečka zase odjíždí pryč s tím, že se mu v rozjíždějícím vlaku podaří neteř Charlie zadržet a hodlá ji za jízdy vyhodit z vlaku. Zde je však ve filmu střih a divák je poněkud zmatený happy endem v podobě strýčkova pohřbu, kdy si jeho temné tajemství nechává jak Charlie, tak detektiv Jack, jenž se do Charlie zamiloval, pouze pro sebe.

Ale zvláště ve Spojených Státech se na film pohlíží ve zcela jiném kritickém hodnocení a Ani stín podezření je jedním ze 600 snímků, které Národní filmový registr spravovaný americkým Kongresem označil za klíčové dílo americké kinematografie a proto jeho kopii uložil ve svém archivu, aby se tak uchoval pro všechny budoucí generace. - Jen mimochodem v tomto archivu, jenž byl založen v roce 1988, je uloženo dalších pět Hitchcockových filmů a to Pověstný muž (1946), Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), Na sever severozápadní linkou (1959) a Psycho (1960).

Ale byť je film natočen velmi řemeslným způsobem a soustředí se výhradně na vyprávění svého poněkud naivního příběhu, je film spestřen několika vtipnými okamžiky zavánějícími britským humorem, kdy se například velmi suchopárný otec Joseph, jenž pracuje i žije jako bankovní úředník, rád oddává rozhovorům se svým kolegou o nejlepších způsobech provedení vraždy. Dalším znakem Hitchcockova smyslu pro humor je opakovaná ústřední melodie valčíku z operety Franze Lehára Veselá vdova.

Hlavní postavou filmu není, jak by se snad mohlo zdát, strýček Charlie, ale po něm pojmenovaná neteř Charlie, jež ve filmu projde částečnou katarzí a je-li na počátku filmu nedospělá dívenka, jež se zmítá mezi nudou a depresí a svého strýčka vyhlíží bezmála jako svého životního zachránce, na konci filmu, poté, co ze sebe dokázala setřást deziluzi a zklamání ze strýčka jakožto pokryteckého vraha, je z ní dospělá žena, milující i milovaná, žena, jež dokázala v souboji strýčka zabít, a žena, jež dokázala mlčet a nezranit tak svou matku, která svého mladšího bratra bezmezně milovala a obdivovala.

Bez zajímavosti jistě není, že Gordon McDonell napsal svůj román, který sloužil jako předloha k tomuto filmu, na základě skutečných vražd, jež proběhly ve 20. letech. Autor pak byl za tento námět i nominován na Oscara.