V noci jsem snil, že jsem motýlem

Autorský snímek Lítost, z roku 2009, francouzského režiséra Cédrica Kahna je ve většině recenzí a kritik srovnáván a odsuzován pro svou příliš zřejmou inspiraci ve filmu Kahnova slavnějšího kolegy Francoise Truffauta Žena od vedle z roku 1981. Tato inspirace je sice nepochybná a sám Kahn svou Lítost charakterizuje jako poctu Truffautovi, přesto Lítost nelze jednoduše odsoudit jako pouhou předělávku, protože vyjma základního leitmotivu v setkání někdejších milenců po patnácti letech, Kahn Lítost napsal a natočil ve zcela jiném vyznění. - U Truffauta je základní charakteristikou Ženy od vedle destruktivní a vražedná vášeň, u Kahna hlavní postavy své city neustále přehodnocují, bojují s nimi a zejména je mezi oběma milenci obrovská propast, která jim nikdy nedovolí své vášni nadobro propadnout. - Zatímco kdysi talentovaný architekt Mathieu přistupuje k ženám s kombinací machismu a cynismu, jím kdysi odvržená milenka bojuje s kombinací lásky a nedůvěry v Mathieua.

A zatímco u Truffauta má Žena od vedle jasné vyústění i celkové vyznění, Kahn neustále přehodnocuje a střídá jak vztah milenců, kteří se během filmu několikrát se zdánlivě definitivní platností rozchází, tak se střídá i vztah milenců v tom, kdo koho miluje tak, že se vytváří dojem jako by se vášeň přelívala z jednoho na druhého. Cynismus, který je nadřazen i milenecké vášni, je přítomen už ve způsobu, jakým se Mathieu s Mayou před patnácti lety beze slova vysvětlení a rozloučení rozešel - Mathieu čekal na Mayu v baru a řekl si, že pokud nedorazí do deváté hodiny, ukončí vztah s ní a odjede z Paříže.

Kahn ale zpochybňuje i civilní postavení svých hrdinů. - Mathieu byl v mládí považován za geniálního architekta, ale po patnácti letech má společně se svou manželkou jen malou projektovou kancelář, která dělá jen menší zakázky s návrhem rekonstrukce bytů. Maya se zase zmítá v hledání sebe sama, kdy po rozchodu s Mathiem odjede v rámci humanitární akce do Somálska, zde otěhotní ale otec jejího dítěte je zabit v rámci chaosu občanské války. Ve Francii pak pracuje jako učitelka na gymnáziu, ale současně se chce bez jakýchkoliv předchozích zkušeností věnovat pěstování a výrobě vína, až nakonec společně s manželem odcestuje pěstovat víno do Chile.

Ale snad ještě výše než technicky velmi dobře napsaný a zrežírovaný příběh je nutné ve filmu vyzvihnout doprovodnou hudbu v čele s ústřední písní Niny Simone Sinnerman.