V noci jsem snil, že jsem motýlem

Evald Schorm je dnes znám zejména pro své snímky ze 60. let, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo nejen v rámci zlaté filmové éry Československé nové vlny, ale v české kinematografii vůbec - Každý den odvahu (1964), Farářův konec (1968) či Den sedmý, osmá noc (1969). Všechny tyto snímky, ale i celé Schormovo dílo ze 60. let pak pojí nesmiřitelná kritika stavu soudobé společnosti.

Schorm po několika neúspěšných dostat se na herectví na DAMU, absolvoval v roce 1963 režii na FAMU a ještě v témže roce nastoupil do Studia dokumentárního filmu, kde působil do roku 1965. Společně s kameramanem Janem Špátou zde natočil sérii krátkometrážních filmových dokumentů, jež vynikaly jak svou poetikou tak svými společensky závažnými tématy - Žít svůj život, Železničáři, Proč?, Žalm, Zrcadlení a Odkaz.

Ve snímku Proč? z roku 1964 Evald Schorm použil metodu cinéma vérité, anglicky též známou jako direct cinema, neboli česky kino-pravda. - Pojem je odvozen od metody francouzských režisérů z raných 60 let, ve které je kladen důraz na co nejpravdivější zaznamenání surové skutečnosti - metoda pracuje s minimalistických štábem, bez umělého osvětlování a se spontánními reakcemi zpovídaných osob.

Evald Schorm ve filmu zpovídá široké spektrum vzorku lidí - novomanžele, ženy v továrnách, na ulici i v obchodě, dále dělníky, železničáře, ale i důchodce, proč se rodí tak málo dětí a proč na je tak vysoká míra interupcí, kdy přestože byly interupce silně regulovány a matka i otec plodu musely svou žádost obhajovat před takzvanou interupční komisí - ve snímku je tato scéna rovněž zachycena - připadá na počet narozených dětí takřka stejný počet uměle přerušených těhotenství a československá populace se tak na počátku 60 let začala snižovat.

Dokument v souladu s metodou cinéma vérité věrně zachytil soudobou atmosféru a například o mladých lidech a novomanželech toho dokázal v rozmezí 30 minut své délky říci mnohem více, než dvaceti násobně delší cyklus s obdobnou tématikou Manželské etudy v podání Heleny Třeštíkové z poloviny 80. let. Bez zajímavosti asi není ani nejčastější důvod, proč mladí lidé obhajují fakt, že nemají a ani nechtějí mít děti - nedostatek bytů, kdy se ve filmu objevují scény třígeneračního jednopokojového bytu, který sdílí i deset lidí. A dále nedostatek míst ve školkách, což v této době, kdy neexistovala mateřská dovolená se státním příspěvkem po dobu péče o dítě, znamenalo citelný ekonomický propad.