„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Filmový dokument

Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

Jan Saudek je beze sporu nejvýznamnější a v Českých zemích pak i suverénně nejznámější fotograf celé historie. A protože je Saudek exhibicionista a egocentrik, jenž miluje být středem pozornosti, je častým námětem i účinkujícím mnoha bulvárních televizních pořadů tak, že by se mohlo zdát, že Saudek je velmi známou osobností a jeho život i psýché jsou zmapovány do nejmenších podrobností. A tedy to, že se Adolf Zika, profesí reklamní fotograf a režisér ale též příležitostný fotograf komerčních aktů, rozhodl o Janu Saudkovi natočit dokonce celovečerní filmový dokument, nevzbuzuje apriori žádnou zvědavost, že by Zika dokázal o Saudkovi přinést něco nového.
Praha ze soboty na neděli

Praha ze soboty na neděli

Filmový dokument Bruna Šafránka z roku 1964 Praha ze soboty na neděli nabízí neopakovatelnou a dnes i nostalgickou vzpomínku nejen na Prahu před téměř již půl stoletím, kde nebyla všudepřítomná auta a návaly turistů, svítilo se plynovými lampami, jezdilo se po Karlově mostě, ale i vzpomínku na dobu, kdy se chodilo v sobotu do práce, a vše nebylo tak černé, jak se dnes při hodnocení éry československého budování socialismu poněkud stereotypně předkládá.
Evald Schorm: Proč?

Evald Schorm: Proč?

Evald Schorm je dnes znám zejména pro své snímky ze 60. let, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo nejen v rámci zlaté filmové éry Československé nové vlny, ale v české kinematografii vůbec - Každý den odvahu (1964), Farářův konec (1968) či Den sedmý, osmá noc (1969). Všechny tyto snímky, ale i celé Schormovo dílo ze 60. let pak pojí nesmiřitelná kritika stavu soudobé společnosti.
Helena Třeštíková: René

Helena Třeštíková: René

V roce 1989 začala Helena Třeštíková v nápravném středisku pro mladistvé v Libkovicích natáčet skupinku pěti mladistvých delikventů s tím, že jejich dalších osudy sledovala po dobu dalších tří až šesti let filmovou časosběrnou metodou. Vznikla tak volná série středometrážních dokumentů Řekni mi něco o sobě, které mezi léty 1992 až 1997 odvysílala Česká televize: Pavlína (1992), René (1993), Láďa (1994), Martin aneb mít či být (1994) a Zrání zla (1997). Jednoho z hrdinů, Reného, pak začala sledovat dlouhodoběji poté, co jí v roce 1992 vykradl a v roce 2008 pak Třeštíková nasbíraný materiál z úseku téměř dvaceti let sestříhala do podoby celovečerního filmu, který získal mimo jiné i cenu ARTE za nejlepší evropský dokument roku 2008.
Erika Hníková: Nestvatbov

Erika Hníková: Nestvatbov

Vedle nestorkyně Heleny Třeštíkové, kontroverzní dvojice Filipa Remundy a Víta Klusáka, je nejvýraznější postavou současné české filmové dokumentaristiky rovněž lehce kontroverzní filmařka Erika Hníková, jež do širokého povědomí vstoupila již svým absolventským a prvním celovečerním filmem Ženy pro měny, ale diskuzi a značný mediální vzbudily i její další snímky, zejména pak ten poslední z roku 2010 Nesvatbov.
Helena Třeštíková: Katka

Helena Třeštíková: Katka

Helena Třeštíková se režií filmových dokumentů s použitím časosběrné metody zabývá již od poloviny 70. let. Do širokého povědomí ale vstoupila v roce 2005, kdy se s obrovským diváckým zájmem setkalo pokračování jejího cyklu z 2. poloviny let 80., ve kterých mezi léty 1982 až 1987 - Manželské etudy, respektive 1999 až 2006 - Manželské etudy po dvaceti letech - kontinuálně natáčela rozhovory se šesti manželskými dvojicemi. Z Třeštíkové, jež sice byla uznávanou dokumentární režisérkou ale nikdy neoslovovala masovější publikum, se tak po odvysílání nově sestříhaného cyklu stala doslova filmová celebrita a její nové dokumenty již nejsou určeny pro okrajového televizního diváka, ale jsou uváděny do kin a na DVD.
Tomáš Řehořek: Piko

Tomáš Řehořek: Piko

Způsob zpracování autorského filmu Tomáše Řehořka Piko, s podtitulem „Skutečný příběh drogy, která změnila svět“, balancuje na rozmezí mezi hraným filmem a hraným dokumentem. V každém případě o české droze pervitin, celosvětově známé jako piko, se toho ve filmu nedozvíme celkem nic nového. Podobným způsobem ustoupil do pozadí i původní záměr filmového dokumentu s někdejšími třemi hlavními aktéry české pervitinové scény na pomezí 70. a 80. let - jedním z vynálezců pervitinu, Pavlem Gregorem, policistou z protidrogového oddělení přezdívaným Fífa a jedním z nemála přeživších prvotních aplikátorů drogy, zpěvákem skupiny Vitacit Danem Horynou. Dějové vsuvky měly původně jen dramaticky doplňovat rozhovory s těmito třemi pamětníky, ty ale ve výsledné verzi zcela upozaděny a zařazeny až na samý konec filmu - to, o čem film ve skutečnosti pojednává, se tak divák dozvídá jaksi jen mimoděk.
Jan Svěrák: Tatínek

Jan Svěrák: Tatínek

Zdeněk Svěrák je v kontextu české kultury brán mnohem výše než jako pouhý populární tvůrce, scénárista, herec, spisovatel či rozhlasový a televizní moderátor. Je pokládán za národní ikonu a jeho syn, Jan Svěrák, jednoznačně nejúspěšnější a z dlouhodobějšího měřítka i nejlepší režisér současné české kinematografie, si to velmi dobře uvědomuje. Dokument Tatínek byl tedy, jak ostatně napovídá název, pojat z pohledu syna, jenž vzhlíží ke vzoru nejen ze svého dětství či svého nastávajícího středního věku, ale i jako na tatínka českého národa, který Zdeněk Svěrák stráží již více než třicet let.
11. Únor 2009
Helena Třeštíková: Marcela

Helena Třeštíková: Marcela

Současný český dokument je pro televizního diváka více než okrajová záležitost a tak obrovský divácký ohlas, které vzbudilo pokračování experimentálního pokusu z počátku 80. let o nastavení zrcadla soudobé mladé generaci, Manželské etudy po 20 letech, jednak vypovídá o jisté sociologické závažnosti svého tématu, ale rovněž naznačuje obrovskou oblíbenost žánru televizních seriálů a telenovel, kam svým způsobem Manželské etudy nejvíce směřují.
10. Únor 2009
Juraj Lehotský: Slepé lásky

Juraj Lehotský: Slepé lásky

S více než půlročním zpožděním se konečně i k nám dostává slovenský dokument Juraje Lehotského, Slepé lásky, s leitmotivem, jak napovídá již sám název, v podobách lásky nevidomých, kteří možná pro mnohé z nás zcela nečekaně prožívají totožné pocity a emoce jako my „vidomí“.
10. Únor 2009
Tomáš Kudrna: Vládneme, nerušit

Tomáš Kudrna: Vládneme, nerušit

Na snímku Tomáše Kudrny Vládneme, nerušit je nejpozoruhodnější fakt, že tento dokument vůbec vznikl. Ba vznikl v produkci instituce České televize, kterou můžeme obviňovat snad ze všeho špatného, jen ne z investigativní žurnalistiky či snad ze snahy o objektivního a současně i kritický názor na českou politickou scénu či dokonce snad na černé období tzv. opoziční smlouvy, které je v české televizi jedním z nejvíce tabuizovaných témat.
Jan Svěrák: Ropáci

Jan Svěrák: Ropáci

Že se na FAMU rodí velký režisér Jan Svěrák naznačil již ve svém studentském snímku Vesmírná Odysea II z roku 1986, ve kterém technickým postupem napodobujícím styl sci-fi žánru amerických velkofilmů líčí cestu důchodkyně, která jde navštívit svou přítelkyni v protějším paneláku.
Občan Václav Havel jede na dovolenou

Občan Václav Havel jede na dovolenou

Leitmotivem autorského dokumentárního filmu Jana Nováka Občan Václav Havel jede na dovolenou se neměl stát, jak by se snad z názvu mohlo zdát, autobiografickým portrétem Václava Havla, ale měl na Havlově fenoménu a policejních manévrech několika set příslušníků STB i řádových jednotek VB, které doprovázely Havlovu týdenní „dovolenou“ v srpnu 1985, znázornit naprostou absurdnost policejního státu.
Český sen

Český sen

Jen nemálo filmových dokumentů vzbudilo takové emoce jako právě dokument Český sen, částečně pro svou kontroverznost, částečně pro nepochopení svého smyslu, kterým neměl, alespoň dle svých tvůrců, studentů FAMU, Filipa Remundy a Víta Klusáka, být výsměch, řekněme, sociálně a ekonomicky slabším obyvatelům Prahy, kteří se nechali zlákat na megalomanskou reklamní kampaň a 31. května 2003 přišli levně nakoupit na Letenskou pláň, kde však uprostřed louky stála jen ona příslovečná Potěmkinova vesnice v podobě obří plachty mající za účel alespoň zdálky zmást natěšené kupující, ale upozornit na možnosti a schopnosti manipulace reklamním průmyslem, což je v závěru filmu ilustrováno na třech tisícovkách nalákaných zákazníků, kteří se k místu s neexistujícím obchodem neváhali dostavit.
Věra Chytilová: Pátrání po Ester

Věra Chytilová: Pátrání po Ester

Co mají společného filmy Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Faunovo velmi pozdní odpoledne, O slavnosti a hostech, Všichni dobří rodáci či Valerie a týden divů ? Krom nepochybných kvalit, kterými se řadí do české filmové pokladnice, i spolupráci s kostýmovou výtvarnicí Ester Krumbachovou, mimo jiné i dlouholetou spolupracovnici režisérky Věry Chytilové, jež se snaží ve filmovém dokumentu Pátrání po Ester odpovědět na sama sobě položenou otázku „kdo byla Ester?“