V noci jsem snil, že jsem motýlem

Evald Schorm je dnes znám zejména pro své snímky ze 60. let, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo nejen v rámci zlaté filmové éry Československé nové vlny, ale v české kinematografii vůbec - Každý den odvahu (1964), Farářův konec (1968) či Den sedmý, osmá noc (1969). Všechny tyto snímky, ale i celé Schormovo dílo ze 60. let pak pojí nesmiřitelná kritika stavu soudobé společnosti.

Vedle nestorkyně Heleny Třeštíkové, kontroverzní dvojice Filipa Remundy a Víta Klusáka, je nejvýraznější postavou současné české filmové dokumentaristiky rovněž lehce kontroverzní filmařka Erika Hníková, jež do širokého povědomí vstoupila již svým absolventským a prvním celovečerním filmem Ženy pro měny, ale diskuzi a značný mediální vzbudily i její další snímky, zejména pak ten poslední z roku 2010 Nesvatbov.

Způsob zpracování autorského filmu Tomáše Řehořka Piko, s podtitulem „Skutečný příběh drogy, která změnila svět“, balancuje na rozmezí mezi hraným filmem a hraným dokumentem. V každém případě o české droze pervitin, celosvětově známé jako piko, se toho ve filmu nedozvíme celkem nic nového. Podobným způsobem ustoupil do pozadí i původní záměr filmového dokumentu s někdejšími třemi hlavními aktéry české pervitinové scény na pomezí 70. a 80. let - jedním z vynálezců pervitinu, Pavlem Gregorem, policistou z protidrogového oddělení přezdívaným Fífa a jedním z nemála přeživších prvotních aplikátorů drogy, zpěvákem skupiny Vitacit Danem Horynou. Dějové vsuvky měly původně jen dramaticky doplňovat rozhovory s těmito třemi pamětníky, ty ale ve výsledné verzi zcela upozaděny a zařazeny až na samý konec filmu - to, o čem film ve skutečnosti pojednává, se tak divák dozvídá jaksi jen mimoděk.

Současný český dokument je pro televizního diváka více než okrajová záležitost a tak obrovský divácký ohlas, které vzbudilo pokračování experimentálního pokusu z počátku 80. let o nastavení zrcadla soudobé mladé generaci, Manželské etudy po 20 letech, jednak vypovídá o jisté sociologické závažnosti svého tématu, ale rovněž naznačuje obrovskou oblíbenost žánru televizních seriálů a telenovel, kam svým způsobem Manželské etudy nejvíce směřují.

Na snímku Tomáše Kudrny Vládneme, nerušit je nejpozoruhodnější fakt, že tento dokument vůbec vznikl. Ba vznikl v produkci instituce České televize, kterou můžeme obviňovat snad ze všeho špatného, jen ne z investigativní žurnalistiky či snad ze snahy o objektivního a současně i kritický názor na českou politickou scénu či dokonce snad na černé období tzv. opoziční smlouvy, které je v české televizi jedním z nejvíce tabuizovaných témat.

Leitmotivem autorského dokumentárního filmu Jana Nováka Občan Václav Havel jede na dovolenou se neměl stát, jak by se snad z názvu mohlo zdát, autobiografickým portrétem Václava Havla, ale měl na Havlově fenoménu a policejních manévrech několika set příslušníků STB i řádových jednotek VB, které doprovázely Havlovu týdenní „dovolenou“ v srpnu 1985, znázornit naprostou absurdnost policejního státu.