V noci jsem snil, že jsem motýlem

Režisérka Irena Pavlásková k dnešnímu dni natočila pětici celovečerních filmů, ale co do kvality i renomé v její filmografii jednoznačně vévodí debut, který měl premiéru 1. listopadu 1989, Čas sluhů. Od premiéry tedy utekly více než dvě desetiletí, přesto je tento film nejen dodnes neuvěřitelně aktuální ale ve srovnání s produkcí, jež vznikala ke konci 80 let a v níž převažovaly buď tendenčně laděné snímky či nekritické lidové komedie, je až nepochopitelné, že tento satiricky pojatý snímek unikl cenzorským zásahům - samotná režisérka v této souvislosti zmiňuje kontroverzního filmového režiséra Otakara Vávru, jenž o zákaz filmu vehementně usiloval v rámci Svazu dramatických umělců, jemuž v té době předsedal.

Pavlásková se sice snažila na úspěch své prvotiny opakovaně navázat - zvláště v podobně laděných snímcích Corpus Delicti z roku 1991 a Čas dluhů z roku 1998, jenž byl pojat jako přímé pokračování, ale nepovedlo se jí objevit originální nosné téma tak, že oba další snímky Čas sluhů pouze vykrádají a parazitují na něm.

Pavlásková přišla jen 2 týdny před začátkem konce komunistické diktatury se snímkem, jenž tuto diktaturu odhaluje v plné nahotě - sice nijak nekritizuje režim jako takový, ale v rozkrývání mezilidských vztahů odhaluje celkovou prázdnotu, lhostejnost a cynismus.

Čas dluhů je ale v prvé řadě první velkou rolí asi vůbec největší české filmové herečky posledních dvou dekád, Ivany Chýlkové, jejíž herecké ztvárnění ženské bestie Dany patří mezi největší devizy filmu. Vedle Chýlkové se ve snímku sešli další její spolužáci z absolventského ročníku DAMU - Karel Roden, Jitka Asterová, Eva Holubová a Vilma Cibulková - pro které jejich role v Času dluhů rovněž znamenalo start pozdější hvězdné kariéry.

Dana (Ivana Chýlková) je nenápadná, stydlivá a nesebevědomá studentka medicíny, kterou poněkud negentlemansky, ba až hrubiánsky, pustí k vodě její přítel Marek (Miroslav Etzler). Tato událost pro Danu znamená zásadní zlom v její osobnosti a rozhodne se, že již nikdy nedopustí to, aby ji někdo podobným způsobem ponížil. Rozehrává tak hru, kdy nejprve přemluví svou spolubydlící a kamarádku Lenku (Jitka Asterová), aby ji krátce „půjčila„ svého přítele Milana (Karel Roden) s tím, že se spolu ožení, aby Marek žárlil, a poté se zase rozvedou. Dana ale využije této příležitosti k tomu, aby získala pohledného Milana pro sebe, pomstila se Lence, jež byla svědkyní jejího trapného rozchodu s Markem, ba podaří se jí i Lenku dostat pryč z Prahy, do severních Čech. V Praze pak Dana nejprve vystrnadí z bytu Milanovy rodiče, nad manželem Milanem postupně získává absolutní moc, ale postupně ničí další a další lidi kolem sebe.

V konečném soudu tak můžeme Danu interpretovat jako ztělesnění zla, jež využívá slabosti či jen slušnosti svých blízkých, anebo prostě jako typický příklad člověka, jenž se jen přizpůsobil své době.