„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

V pořadí třetí celovečerní film vystudovaného kameramana Ivana Vojnára Lesní chodci z roku 2003 není v žádném případě počinem určeným pro masové publikum (a skutečně jej v kinech neshlédlo ani deset tisíc diváků), ale přesto či právě proto, že se Ivan Vojnár nemusel sklánět přes (ne)vkusem majoritního diváka, jsou Lesní chodci počinem mimořádným a to jak samotnou látkou, kdy lze film charakterizovat také jako hraný dokument či filmový esej, tak způsobem natáčení, kdy byl film točen od května 2001 do dubna 2002 (běžným snímkům to zabere dvacet až pětadvacet natáčecích dnů), tak obsazením, kdy krom ústřední role Rufuse v podání mimořádně herecky silného Jiřího Schmitzera a role Puklice hranou Jitkou Prosperi se v dalších hlavních rolích objevují výhradně neherci, tak režijní koncepcí, kdy Vojnár sázel na improvizace, i na to, že před svými (ne)herci tajil scénář a jednotlivé natáčené scény neměly jasný začátek a konec, což společně s použitím dlouhých záběrů dává filmu dokumentární atmosféru.
Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Dalším již několik desítek let nevídaným počinem bylo natáčení v exteriérech Severních Čech, zvláště v okolí Ústí nad Labem, jež filmu dávají syrovou, ne-li nelítostnou atmosféru. A konečně velmi důležitým aspektem byla i velmi úzká spolupráce s ústeckým Činoherním studiem, ze kterého historicky pocházel jak Jiří Schmitzer, který v něm působil deset let, tak jevištní technik (dnes údajně pracuje jako řidič autobusu) Zdeněk Novák v roli další hlavní postavy Čerčila, Jitka Prosperi jež tamtéž působí jako herečka, bývalá inspicientka Petra Poláková v roli psychicky labilní Gréty, rekvizitářka Ester Hocke jako dcera Gréty a Čerčila a režisér a dramaturg Miroslav Bambušek jako postava syna Rufuse a Puklice.
Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Snímek má mimořádnou takřka fyzicky hmatelnou atmosféru a ve svém diváku tak zanechává hluboký otisk, který si v sobě nosí ještě dny a týdny poté, co snímek shlédl. - Na tom se podílí jak Vojnárova režijní koncepce, kdy svých pevně daných mantinelů nechával herce, aby do svých rolí dávali co nejvíce sami sebe a drtivá část filmu je tak natočena na tak zvanou první dobrou. Takřka heroickou práci na filmu odvedl i kameraman Ramúnas Greičius, kdy herecká svoboda, absence klapky i omezenost technického vybavení, vyžadovala po kameramanovi mimořádné soustředění, což přirozeně vedlo k poněkud napjatým vztahům. Zde je nutné dodat, že Vojnár si Greičiuse, jenž je jinak dvorní režisér Alice Nellis, vybral na základě snímku Ene bene. Celková autentičnost je pak dále podpořena absencí postsynchronů, finální zvuk tak, což je pro současný film opět nevídané, v rámci natáčených scén a byl jen oživen industriálními zvuky v pozadí, které byly natočeny separátně.
Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Klíčovou úlohu ve filmu i ve vyznění příběhu hrají jak citace z Rufusových intimních deníků, ve kterých odhaluje bohatost svého vnitřního světa jež kombinuje s poezií, tak vnitřní monology jednotlivých postav, u kterých Vojnár vycházel z toho, co o sobě a svých postavách řekli samotní herci.
Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Příběh samotný se odehrává v rozmezí dvaceti až třiceti let a je inspirována skutečnou postavou svobodomyslného Rufuse, jenž se rád toulal, psal si intimní deník a svého desetiletého syna zasnoubil s dcerou svého obdobně naladěného kamaráda. - Původní verzi scénáře napsal autor stejnojmenné knižní předlohy Martin Ryšavý, ale Vojnár původní scénář pojednávající o dvojici společenských outsiderů popeláře a asfaltéra, značně pozměnil a posunul jiným směrem. Film je tak vyprávěn v současnosti, kdy Malá Gréta jede navštívit Malého Rufuse do vězení a při cestě vlakem vzpomíná na okolnosti seznámení a život čtyřčlenné skupinky, kterou tvořili její otec Čerčil a matka Gréta, a dále rodiče Malého Rufuse Rufus a Puklice. - Čerčil zahynul při seskakování z nákladního vlaku, po Grétě se slehla zem poté, co utekla ze psychiatrické léčebny, Puklice dnes pracuje jako vychovatelka v dětském domově, Rufus jako asfaltér, a ona sama si poté, co si prošla drogovou závislostí, shodou okolností potkala a zamilovala se do Malého Rufuse, se kterým byla v dětství zasnoubena jejich otci a se kterým nyní strávila pouhých několik dnů předtím, než Malého Rufuse zavřeli pro výtržnost.
Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Ivan Vojnár: Lesní chodci

Lesní chodci, Česká republika / Slovenská republika / Francie 2003, 95 min.
režie: Ivan Vojnár
námět: Martin Ryšavý (novela Lesní chodci)
scénář: Martin Ryšavý
kamera: Ramúnas Greičius, Dodo Lietavec
hudba: Irena Havlová, Vojtěch Havel
kostýmy: Ivan Vojnár
hrají:
Jiří Schmitzer … Rufus, Jitka Prosperi … Puklice, Zdeněk Novák … Čerčil, Petra Poláková … Gréta, Miroslav Bambušek … Malej Rufus, Ester Hocke … Malá Gréta, Lenka Volfová … Rufusova sestra, Josef Vinklář … vyšetřovatel, Jana Holcová … železničářka

Pavučina:

  1. Lesní chodci - oficiální stránky filmu.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (1 hodnocení )