V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ač možná bude nejeden zlatého moku chtivý divák zklamán, hříčka Jana Švankmajera, pojednává o strachu a zejména přebujelé fantazii malé holčičky, záměrně ne nepodobné Červené Karkulce. Snad aby se v diváku probudily dávno zapomenuté asociace s hororovými traumaty, jimiž utrpěl v dětství, když byl, podobně jako naše malá hrdinka, poslán do sklepa pro brambory.

Ve sklepě, jak asi divák znalý Švankmajera již vytušil, číhá nejen nejedno nebezpečí, ale objevují se tam i podivné postavy. - Starý soused, kterého ještě před pár okamžiky potkala nahoře na schodech, si v jedné ze sklepních kobek ustýlá v posteli plné uhlí a když se do tohoto pelíšku po hlavu zavrtá, láká do vedlejší postýlky s již připravenou uhelnou duchnou i ji samotnou. A hned v kóji naproti, peče stará sousedka, která ještě před malým okamžikem drhla nahoře schody, z uhelného prachu, vajíček a vody krásně propečené briketové koláče, které však naše hrdinka opět odmítne, byť je sousedka i pocukrovala.

Ale to hlavní nebezpečí číhá až v samém cíli a to když, poté co se holčičce konečně podařilo po nezměrném úsilí naplnit košík brambory, kdy brambory asi vytušily, co na ně nahoře v kuchyni čeká, a z košíku se vykutálely zpět do bedny, na hrazení začal dorážet velký černý panter, kterým není nikdo jiný než ještě před chvílí ospalá černá číča zdola zpod schodů, tak, že když se jí o fous podařilo dostat se zpět na schody, zakopla a brambory se rozutekly zpět do bedny.

Výprava do pivnice tedy ještě ani nezačala…

Jak je ostatně pro Švankmajera zcela příznačné, film Do pivnice kombinuje horor s inteligentním humorem, skvělými nápady, výtvarnými detaily a zejména dokonalým zpracováním, kdy se lze jen tiše uklonit před mistrem nejen svého filmového oboru, ale i člověkem, jenž si uchoval duši dítěte.

 

Cena poroty, Oberhausen, 1983.