04. Červenec 2012
V prosinci roku 1987 měly v rozmezí jen dvou týdnů premiéru dva velmi podobně koncipované snímky a to britský autorský snímek Naděje a sláva relativně neznámého režiséra Johna Boormana, a americký snímek Říše slunce v režii v té době již naopak proslulého Stevena Spielberga. Oba snímky pojí společné téma - drama II. světové války pohledem nedospělého chlapce, který válečnou vřavu, lidské utrpení ale i smrt, vidí zcela odlišně než dospělí a válka je pro něj i přes řadu nepohodlí v prvé řadě velkým dobrodružstvím s nebývalou svobodou.
Oba snímky vsadily na historickou autentičnost s velmi věrnými kostýmy, kulisami ale i precizními hereckými výkony. Naděje a sláva se odehrává v Londýně, Říše slunce v Šanghaji a ve střední Číně. Rozpočet britského snímku byly na evropské poměry velmi štědré 3 milióny dolarů, rozpočet Říše slunce byl o řád vyšší - 35 miliónů, tržby pak v poměru 10 versus 66. Co se týče ocenění ze strany filmové kritiky, pak příznivěji vešel snímek Naděje a sláva, který sice podobně jako Říše slunce nezískal žádnou ze sošek prestižních Oscarů, co se týče nominací byl velkým favoritem v pěti prestižních kategoriích - nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší kamera a nejlepší dekorace, zatímco Říše slunce posbírala nominace v kategoriích nejlepší kamera a nejlepší dekorace, kostýmy, střih, zvuk a hudba.
Dále, zatímco John Boorman vycházel z vlastního scénáře, který napsal na základě svých autentických dětských prožitků, Steven Spielberg vyšel z románového bestselleru J. G. Ballarda, a scénář pro něj napsal britský dramatik Tom Stoppard a Menno Meyjes. Naděje a sláva byl přirozeně natáčen v okolí Londýna, zatímco stěžejní scény Říše slunce se natáčely přímo v Číně a to jako vůbec první americký film od roku 1940. Přesto však bylo ve filmu použito na 5000 rekvizit.
V pomyslném souboji britského Davida a amerického Goliáše tak celkem jednoznačně zvítězil snímek Naděje a sláva a to především proto, že John Boorman svůj film pojal nostalgicky s poetickou nadsázkou, ale i velkou dávkou humoru tak, že se jeho film na první pohled vyděluje z dlouhé řady pateticky pojatých válečných snímků.
Historické události jsou ve filmu znázorněny jen ve formě autentických rozhlasových vysílání, kdy se z úst Neville Chamberlaina dozvídáme o Mnichovské zradě, kdy Velká Británie a Francie prodala Československo, z úst Winstona Churchilla pak o vyhlášení války po napadení Polska. Na život asi desetiletého Billa však mají tyto události jen minimální vliv, ba naopak, poté co se jeho otec přihlásí jako bývalý voják z I. světové války jako dobrovolník do armády, ale protože je již starý, je umístěn jako úředník k psacímu stroji, či se jeho matka dá dohromady se svým někdejším milencem z mládí, má pro Billa vnější tok dějin spíše jen pozitivní následky, což nemění ani fakt, že nakonec je německým Luftwaffe vybombardován i jeho rodný dům a celá početná rodina se přestěhuje na předměstí, do letního domečku dědečka.
Válka je z Billova pohledu tedy jen řadou dobrodružství, kdy s kluky prolézají ruiny vybombardovaných domů, poprvé uvidí nahé ženské tělo a to své jen o několik let starší vrstevnice, kterou za to s ostatními obdaruje perlovým náhrdelníkem, který našli v ruinách, ale je i pozorovatelem obecné sexuální nevázanosti, kdy jak matka, tak jeho patnáctiletá sestra si plnými doušky užívají neopakovatelné svobody, kterou poskytuje právě jen válka, kdy člověk neví, zda se ještě dožije zítřka.
Hope and Glory, Velká Británie 1987, 110 min.
režie: John Boorman
scénář: John Boorman
kamera: Philippe Rousselot
hudba: Peter Martin
kostýmy: Shirley Russell
hrají:
Sebastian Rice-Edwards … Bill,
Geraldine Muir … Sue,
Sarah Miles … Grace Rohanová,
David Hayman … Clive Rohan,
Sammi Davis … Dawn,
Derrick O'Connor … Mac Mac,
Susan Wooldridge … Molly,
Jean-Marc Barr … Bruce,
Ian Bannen … George,
Annie Leon … babička,
Jill Baker … Faith,
Amelda Brown … Hope,
Katrine Boorman … Charity,
Charley Boorman … německý pilot