„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Válečné drama

John Boorman: Naděje a sláva

John Boorman: Naděje a sláva

V prosinci roku 1987 měly v rozmezí jen dvou týdnů premiéru dva velmi podobně koncipované snímky a to britský autorský snímek Naděje a sláva relativně neznámého režiséra Johna Boormana, a americký snímek Říše slunce v režii v té době již naopak proslulého Stevena Spielberga. Oba snímky pojí společné téma - drama II. světové války pohledem nedospělého chlapce, který válečnou vřavu, lidské utrpení ale i smrt, vidí zcela odlišně než dospělí a válka je pro něj i přes řadu nepohodlí v prvé řadě velkým dobrodružstvím s nebývalou svobodou.
Spike Lee: Zázrak ve Svaté Anně

Spike Lee: Zázrak ve Svaté Anně

Spike Lee, asi vůbec nejznámější režisér černé pleti, se ve snímku Zázrak ve Svaté Anně pustil do tématu 2. světové války, které mu však evidentně nesedlo a krom několika málo scén pouze zopakoval již mnohokrát opakované klišé. A to navíc ve více než dva a půl hodinách čistého času tak, že shlédnout celý film není pro diváka otázka zábavy ale trpělivosti.
Juraj Herz: Habermannův mlýn

Juraj Herz: Habermannův mlýn

V roce 2010 velkofilm Juraje Herze Habermannův mlýn, v roce 2011 potom další velkolepě pojatý film Lidice, tentokrát v režii Petra Nikolaeva - krom nabubřelé pompéznosti, která zdaleka neodpovídala skutečným kvalitám a to počínaje scénářem a konče patetickými hereckými výkony, oba snímky též spojuje obdobné téma vzdáleně založené na skutečných historických událostech. - V Lidicích bylo za velmi známých okolností v červnu roku 1942 zavražděno 173 mužů, ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů, děti poslány na německou převýchovu a samotná vesnice byla srovnána se zemí. To vše jako akt pomsty za atentát na Reinharda Heydricha. V Bludově, kde se odehrával skutečný příběh Habermannova mlýna, bylo zase v dubnu roku 1945 postříleno 23 nevinných rukojmí jako akt pomsty i výstraha za spolupráci českých bludovských obyvatel s partizány. Snímek Lidice byl produkován českými producenty a vyznění filmu je celkem jednoznačné v podobě Čechů jakožto hrdinů i obětí krvežíznivých Němců. Habermannův mlýn byl zase z větší části financován prostředky německých a rakouských koproducentů, jeho vyznění se pak nese v rovině hodného Němce - Habermanna, jenž po celou válku s Čechy kamarádil a obětoval velkou část rodinného majetku, aby Čechy zachránil, a zlých Čechů, kteří jej po válce lynčují a drancují jeho majetek. Dlužno říci, že film Habermannův mlýn si na rozdíl od Lidic příliš nehrál na rekonstrukci historických událostí a použitý příběh je s výjimkou jména Habermann naprostou fikcí z pera druhořadého českého spisovatele Josefa Urbana a druhořadého německého televizního scénáristy Wolfganga Limmera.
Smrt si říká Engelchen

Smrt si říká Engelchen

Režijně-scénáristická dvojice, slovenský Ján Kadár a český Elmar Klos, natočila ve svém tvůrčím období mezi léty 1952 až 1969, kdy Ján Kadár emigroval do USA, celkem 8 filmů různorodé kvality. - Tím jednoznačně nejlepším byl snímek Obchod na korze z roku 1965, který byl v roce následujícím oceněn americkým Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Dalšími dvěma snímky, které odolaly zubu času a jsou oblíbené i současným filmovým publikem, je to provařená lidová komedie Hudba z Marsu z roku 1955 a dále snímek na motivy stejnojmenného románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen z roku 1963, který bývá zařazován mezi snímky československé nové vlny.
Andrzej Wajda: Krajina po bitvě

Andrzej Wajda: Krajina po bitvě

Andrzej Wajda je hned po proslulém Krzysztofu Kieślowském světově nejnenormovanější polský filmový tvůrce všech dob, potažmo Tadeusz Borowski zase patří mezi nejpřekládanější polské autory tak, že o to nepochopitelnější jsou zcela mizerné kvality jejich spoluautorského snímku Krajina po bitvě z roku 1970.
Vladimír Michálek: Je třeba zabít Sekala

Vladimír Michálek: Je třeba zabít Sekala

Porovnáme-li skutečné kvality snímku Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala s četnými oceněními i nesčetnými adoracemi, jež se naň ze všech stran snesly, můžeme tento film se smělým srdcem charakterizovat jako jeden z nejpřeceňovanějších filmových výtvorů několika posledních desetiletí, kdy jeho kvality, byť mu nelze přinejmenším ubrat originalitu námětu, v čemž je statně režisér Vladimír Michálek pověstný, ani z poloviny nenaplňují daná očekávání a v tomto kontextu patří mezi největší filmová zklamání.