V noci jsem snil, že jsem motýlem

Krzysztofa Kieślowského můžeme bez přehánění prohlásit za jednoho z nejsilnějších a nejvýraznějších filmových tvůrců všech dob. Jeho cesta k filmu však nebyla nijak přímočará, ba naopak prvních deset let své poměrně krátké umělecké kariéry musel věnovat natáčení dokumentárně propagandistických filmů v intencích socialistického realismu z prostředí továren a pracujícího lidu.

Již samotné názvy filmů z tohoto období - Továrna, Před závody, Principy bezpečnosti práce a hygieny v měděných dolech, Úřad, Tramvaj vypovídají samy o sobě typ filmu, kterému se byl Kieślowského nucen věnovat. Ale zatímco se drtivá většina ostatních filmových tvůrců prostě svezla na šedivé vlně průměrnosti a stala se řemeslně bezduchými zaznamenávači pro filmové týdeníky a televizní zpravodajství, v Kieślowském se probudilo hlubší vnímání tak, že jeho snímky postupně získávaly stále silnější kontury společenské kritiky, která plně vypukla v jeho celovečerních snímcích Jizva z roku 1976 a Amatér z roku 1979.

Zcela nenápadný, ba v kontextu dosavadního života antihrdina, Filip Mosz, si za celé své dva měsíční platy koupí malou ruční 8mm kameru sovětské provenience, aby mohl zaznamenávat první fáze života své čerstvě narozené dcery. Poté, co se tato novina donese až k uším ředitele závodu, je požádán, zda by svou kamerou mohl zvěčnit probíhající oslavy 25-letého výročí otevření továrny, kterého se zúčastní i přední komunističtí představitelé z okresu.

Tento prvotní Moszův výtvor nevalných filmových kvalit se ale dostane do rukou filmové kurátorky, která po celém Polsku shání materiál pro filmový festival amatérského filmu. A Mosz díky několika slibným myšlenkám na festivalu získá třetí cenu, aby tak byl povzbuzen do další filmové práce. Pro Mosze se jeho filmová kamera a film obecně opravdu stává oním dlouze hledaným smyslem života tak, že jej záhy opouští manželka.

Při hledání námětů se pouští do stále kontroverznějších témat hraničících s kritikou představených svého závodu i kraje tak, že přes první úspěchy v podobě proniknutí na televizní obrazovky, podlehne nátlaku ze shora a začne své filmy cenzurovat.

Analogie mezi Kieślowským a postavou Filipa Mosze, výborně ztvárněnou Jerzym Stuhrem, je pak asi více než zjevná. Ba, Amatér bývá mnohdy pokládán za první počin tzv. kina morálního neklidu, jehož byl Kieślowski hlavním i nejvlivnějším představitelem.

V souvislosti s kinematografií českou asi nelze bez závisti nepoznamenat, že podobná osobnost u nás zcela chyběla, ba pro všeobecné přistoupení na onu hru „nedělej problémy a my nebudeme dělat problémy tobě“, kdy byla otázka etiky a morálky prohlášena nejen za nežádoucí, ale vlivem celospolečenské zbabělosti a autocenzury, i za přežitou, ne-li falešnou. Ostatně tato osobnost v české kinematografii chybí dodnes, ale nejen tam …