V noci jsem snil, že jsem motýlem

Federico Fellini se ve svém studiovém filmu Zkouška orchestru pokusil o další krok k vytvoření „nadrealistického“ filmu. Fellini tentokrát zvolil formu natáčení televizního dokumentu snímající běžnou zkoušku symfonického orchestru, kde se neviditelný tazatel (ztvárněný hlasem samotného Felliniho) dotazuje hudebníků na jejich vztah ke svým nástrojům, kolegům, ale i hudbě jako takové a jako zdánlivě vedlejší efekt, se v odpovědích hudebníků počínají rozplétat mnohem hlubší souvislosti, vzájemná rivalita, antipatie a zejména celoorchestrální nenávist k dirigentu, jež je zejména v očích přítomného zástupce odborů, označován za diktátora, kterého je nutné zkrotit.