V noci jsem snil, že jsem motýlem

V depresivních kulisách šedivého panelákového sídliště se Krzysztofu Kieślowskému podařilo rozpoutat jeden z nejuhrančivějších a současně i nejoriginálnějších filmových příběhů lásky. To vše na pozadí šestého přikázání biblického Desatera „Nesesmilníš“ (Ex 20, 14) neboli rozšířené verze šesté části původního televizního seriálu Dekalog natočeného v roce 1988 pro polskou televizi.

Osobnost Krzysztofa Kieślowského dalece překračuje rozměr filmového plátna, kdy jeho postoj jakožto předního představitele polského „filmu morálního neklidu“ lze směle dát do opozice k postoji tehdejších „kulturních pracovníků“ v Československu. A odtud pramení i obrovská vnitřní síla Krátkého filmu o lásce, kdy Kieślowski na jedné straně diváka šokuje naprostou otevřeností v naturalistickém pojetí bez náznaku citů a sentimentu, což je navíc podkreslováno jak voyeurismem hlavního hrdiny Tomka, tak de facto negativním ztvárnění všech zúčastněných postav, a současně jej od prvních okamžiků nenápadně vpravuje do širšího významového kontextu, kterým je, jak se alespoň zdá, zcela nenaplnitelná touha po lásce, v širším významu po zákonu a bohu.

Svou velkou roli si ve filmu zahrál Olaf Lubaszenko v roli Tomka; dalším aspektem, proč je Krátký film o lásce takovým fenoménem je kamera Witolda Adamka, kdy zvláště dlouhé záběry, ve kterých Tomek pozoruje v protějším okně Magdu a její milence, patří do filmové učebnice.

Jediné nad čím zůstává hlava stát, je obrovský talent i potažmo lidská moudrost, se kterými Krzysztof Kieślowski dokázal během jednoho roku natočit původních deset televizních seriálových dílů a poté navíc dva z nich, páté (Krátký film o zabíjení) a šesté přikázání (Krátký filmu o lásce), rozšířit do verze, jež celosvětově získaly celou řadu filmových ocenění, krom jiného i přívlastek nejlepšího evropského filmu roku 1988.