V noci jsem snil, že jsem motýlem

Poté, co Marek Najbrt v roce 2009 natočil Protektora, jeden z nejlepších českých filmů posledních let, byl osloven polskými producenty, kteří se chtěli finančně podílet na dalším Najbrtově snímku. Dle jedné z legend, které kolem sebe šířili samotní tvůrci, aby tak novému filmu zajistili publicitu založenou na „urban legend“, Najbrt společně se spoluscénáristy Robertem Geislerem a Benjaminem Tučkem přepsali koncepci již hotového scénáře tak, aby bylo možné do filmu angažovat i polské herce (a snímek tak bylo možné dostat i do polské kinodistribuce) - odtud se odvozuje i první pokus o vtip - Polski film.

Další nosnou rovinou s dalším opět nepovedeným pokusem o vtip je spojen s angažováním šestice herců v hlavních rolích, kteří absolvovali divadelní fakultu brněnské JAMU, a film tak, opět dle zmíněné urban legend, iniciovali, napsali, točili a improvizovali samotní herci - konkrétně čtveřice absolventů z roku 1995 Tomáš Matonoha, Josef Polášek, Pavel Liška a Marek Daniel, kteří krom čtyř let studia spolu sdíleli i osm let společného angažmá v brněnském divadle HaDivadlo (konkrétně od roku 1995 do roku 2003), které dále doplňuje dvojice z pozdějších ročníků, Jan Budař (v Brně nebyl nikdy ve stálém angažmá) a Jana Plodková (byla v angažmá HaDivadla od roku 2004 do roku 2008). Druhá „vtipná“ rovina filmu je tedy skryta v tom, že snímek natočili samí brňáci s tím, že herci budou hrát sami sebe, ba si dokonce do filmu přizvou i své rodinné příslušníky (Pavel Liška manželku Kristínu Bokovou a Tomáš Matonoha manželku Lucii Benešovou). Tento velmi nepovedený prvoplánový vtip měl zjevně rezonovat s jiným „brněnským filmem“ Nuda v Brně.

Třetí rovinou, na které se snímek, který jinak nemá žádný originální nápad či dokonce snad příběh, je další variace na polské producenty, kteří dali na naslepo, aniž by viděli scénář, značný obnos peněz - skutečný rozpočet filmu byl lehce nadprůměrných 30 miliónů, tedy výrazně méně než činil rozpočet předchozího Najbrtova filmu Protektor,který měl rozpočet 50 miliónů - ale herci tyto peníze prošustrují a proto na ně Poláci pošlou své vymahače.

Snímek tak nemá začátek, ani pointu a po celou téměř dvouhodinovou metráž nepřijde žádný dlouho očekávaný vtip, který by dokázal film rehabilitovat alespoň jako variaci na recesi. Naopak, protože film postrádá děj, snažili se jej scénáristi dodat v podobě dílčích, komplikovaných a asi jen stěží vtipných zápletek, kdy se například Marek Daniel schizofrenicky rozdvojí v Emila Havláta či Josef Polášek doma předstírá, že pracuje jako hlídač v osamělém kravíně, kde se torzo zbylého filmového štábu, snaží dotočit nějaký filmový materiál, který by bylo možné prodat Polákům.

Byl-li tedy Protektor tím nejlepším, potom Polski film patří k tomu nejhoršímu, co nejen u nás, ale asi i v Polsku, za posledních několik let vzniklo.