V noci jsem snil, že jsem motýlem

Marcella Mastroianniho můžeme bez větších sporů pasovat na hereckou ikonu nejen italské ale i světové kinematografie 2. poloviny 20. století. Nicméně i Mastroianni má na svém kontě celou sbírku filmů, jež se v nejlepším případě ohnuly před pokleslým vkusem širokého diváckého publika. A jedním z těch slavnějších nepovedených variací na typickou lidovou komedii tak, jak se točily v 60. a 70. letech, je povídkový film Casanova '70 v režii italského nestora tohoto žánru Maria Monicelliho.

Východiskem nejen k filmu ale i k samotnému Mastroiannimu je satira na téma tradičního mýtu o nebetyčných kvalitách italských milenců, který by po všech stránkách měla naplnit i hlavní postava majora Andrea Colombottiho. Ten ale trpí sexuologickou poruchou jež se projevuje tím, že se dokáže vzrušit pouze tehdy, je-li jeho partnerka vystrašena a vystavena pocitu nebezpečí. Monicelli se ale nepouštěl do žádné hlubinné analýzy a Mastroianniho postava je zejména šaškem a protikladem čehokoliv, co by vzdáleně připomínalo sadistu, jež by se ukájel mučením svých obětí, jak by asi z logiky tohoto sexuologického problému vyplývalo.

Mastroianniho filmové role lze rozdělit do dvou kategorií: na filmy určené pro široké byť snad ždibec náročnější publikum kam mimo jiné patří například skvosty typu Sladký život, 8 ½, Noc či Zvláštní den; a na kategorii určenou pro nejvěrnější „mastroianniovce“ s typickým vzorkem v Casanově '70.