V noci jsem snil, že jsem motýlem

Modrý anděl měl již ve svém původním záměru nemalé ambice zhmotnit svůj komerční úspěch i za oceánem. Tomuto mělo výrazně pomoci i herecké obsazení v čele s hvězdným Emilem Janningsem, který za svůj tříletý pobyt v Hollywoodu v letech 1927 až 1929 stihl natočit sedm filmů a získat hned dvojici prestižních Oscarů. Další hvězdou byl nepochybně i rakouský divadelní režisér s obrovským potenciálem Josef von Sternberg. A až tou třetí hvězdičkou v pořadí se měla stát v té době již zkušená - měla za sebou dvě desítky rolí a roliček v němých filmech, avšak nikterak závratně slavná Marlene Dietrich.

A skutečně, Modrý anděl je především herecký koncert Emila Janningse pod geniální taktovkou Josefa von Sternberg. Avšak Jannings ztratil svůj obrovský talent tím, že začal spolupracovat s nacistickou propagandou - odměnou za to se mu dostalo vedoucí funkce v německém filmovém průmyslu. Sternberg zase svůj potenciál promrhal v dnes již zcela zapomenutých hollywoodských trhácích 30. let, které lze jen stěží rozlišit jeden od druhého. A svůj skutečný maisterstich, který snad mohl zastínit i Anděla - velkofilm Já, Klaudius nemohl po sérií nešťastných událostí během natáčení dokončit. Skutečnou hvězdou s synonymem Modrého anděla se tak stala až ta třetí vzadu - Marlene Dietrich.

Modrý anděl byl krom rodné němčiny simultánně natáčen v anglické jazykové verzi a není tedy divu, že Marlene Dietrich již v roce 1930, tedy v roce uvedení Anděla do kin, stihla v Hollywoodu natočit asi svůj nejlepší snímek ze zaoceánské části své kariéry - film Maroko, jenž byl podobně jako většina jejích filmů z této éry režírován právě Sternbergem.

Marlene Dietrich rovněž dlouhodobě pracovala na své sebeprezentaci - ať již jako filmové star, sexuální bohyně (proslavila se jak svou bisexuální orientací tak dlouhou řadou milenců v čele asi se Jeanem Gabenem) či fanatické vlasteňkyně - v roce 1938 získala americké občanství a v roli ošetřovatelky i zpěvačky zprostředkovávající zábavu americkým vojákům se zúčastnila i boje proti svému rodnému Německu. Není tedy divu že se právě ona stala pro Modrého anděla doslova synonymem, kdy nelze vyslovit jméno tohoto snímku právě bez zmínky jejího jména, ač ve filmu hraje spíše druhořadou roli daleko za geniálním Janningsem.

Výkon Dietrichové v roli lascivní zpěvačky v potulném kabaretu vystupující pod jménem Lola Lola, bychom mohli označit za zcela toporný. Ona sexuální vyzývavost, kdy byl Modrý anděl označován za pornofilm, je ve filmu ztvárněna spíše v expresivní rovině - chtíčem, který Lola u mužů vzbuzuje. Všudepřítomné spodní prádlo Loly, má pak již spíše druhoplánový význam, jenž dokresluje celkový dojem. Neopomenutelný vliv však má též neopakovatelný zpěv samotné Marlene - v tomto kontextu lze říci, že byla lepší, byť neškolenou, zpěvačkou než herečkou, kdy opět tři ústřední písně z Modrého anděla - Pro lásku jsem stvořena (Ich bin vom Kopf bis Fuß auf Liebe eingestellt), Dejte si pozor pozor na blondýnky (Nimm dich Acht vor blonden Frauen) a Jsem sexy Lola (Ich bin die fesche Lola), tvoří to nejlepší z jejího repertoáru.

Avšak co do skandálnosti, tak krásy, i míry obnaženosti hlavní hrdinky může jak Dietrichová tak snímek samotný asi jen stěží konkurovat s o dva roky mladším snímkem Gustava Machatého Extáze, v němž hlavní roli ztvárnila pro změnu rakouská herečka Hedy Kiesler, která se stala hollywoodskou hvězdou 40. let a převzala tak pomyslnou štafetu právě od Dietrichové.