V noci jsem snil, že jsem motýlem

V roce 2008, tedy čtyři roky po jejím úmrtí, měl ve francouzských kinech premiéru životopisný film Sagan, jež pojednává o v rodné Francii čtenářsky velmi oblíbené spisovatelce a dramatičce Françoise Saganové. - Saganové knihy, byť měly spíše klesající kvalitu a jejím nejoceňovanějším dílem byla její prvotina, novela Dobrý den smutku z roku 1954, který napsala ve svých sedmnácti letech, měly vždy vysokou prodejnost, ale ještě většího věhlasu Saganová dosáhla svým osobním životem, kdy její bohatý bisexuální život, drogové i alkoholové eskapády, láska k rychlým autům i rozhazování peněz doslova celými hrstmi byl častým námětem bulváru. Snímek Sagan, v českých kinech uvedený pod názvem Nehanebné lásky Françoise Sagan, ve filmovém klubu české televize zase pod původním Sagan, se pak soustředí právě na sérii perliček z osobního života Françoise Saganové a nečiní si ambice objevit v něm něco nového či snad dokonce složitou osobnost Saganové nějak interpretovat. Stejně se tak divák nic nedozví o jejím díle.

Producentem snímku byla francouzská veřejnoprávní televize, která možná poněkud nepochopitelně rozhodla o tom, že film bude nejprve uveden na televizní obrazovky v podobě dvou devadesátiminutových částí. - Zde zvláště první část zaznamenala velmi vysokou sledovanost s pěti milióny diváků, což dokládá fakt, že Saganová nadále zůstala provokativní osobností. Poté režisérka Diane Kurys film sestříhala i pro plátna kin (verze pro kina je o 40 minut kratší), kde sice rovněž zaznamenal slušný divácký úspěch, ale svým pojetím, kdy se Kurys nesnažila o žádný umělecký přesah, filmu více sluší méně náročné televizní obrazovky a to i přesto, že film získal tři nominace na Césara (národní francouzské filmové ceny) a to v kategoriích pro nejlepší herečku v hlavní a vedlejší roli a za nejlepší kostýmy.

Film je vyprávěn dle časového sledu, kdy jsou vypravovány jednotlivé klíčové epizody, pro Francouze asi velmi dobře známé prostřednictvím bulváru tak, že mezi jednotlivými událostmi chybí nějaký příběh a divák, který Saganovou nezná alespoň prostřednictvím jejích knih, se ve filmu velmi rychlé ztrácí s tím, že neví, co jednotlivé a samy o sobě velmi vyhraněné scény vlastně mají znamenat. To nejlepší tak ve filmu představuje herečka v hlavní roli Sylvie Testudová, jež dokázala Saganovou velmi věrně napodobit a to svým vzhledem, mimikou tak celkovým držením postavy.