„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

2005

Anders Jensen: Adamova jablka

Anders Jensen: Adamova jablka

Dánský filmový tvůrce Anders Thomas Jensen, je celosvětově proslulý zejména jako scénárista a dále jako režisér krátkých filmů - v této kategorii byl dokonce 3× nominován na Oscara, kterého nakonec získal v roce 1999 za film Valgaften. V naších zemích je však znám zejména prostřednictvím jednoho z celkem svých tří celovečerních filmů a to černo černé satirické komedii Adamova jablka z roku 2005, jenž je dnes celosvětově hodnocena jako kultovní záležitost.
Jo Nesbø: Spasitel

Jo Nesbø: Spasitel

Frelseren, 2005

Letos v březnu předložilo Nakladatelství Zlín nedočkavému českému čtenáři román Spasitel - další, v celkovém pořadí již šestou, část detektivní ságy policejního inspektora Harryho Holea z pera norského spisovatele a jednoho z nejprodávanějších autorů u nás, Jo Nesbø. V českém překladu zatím Nakladatelství Zlín vydalo ještě část čtvrtou Nemesis a pátou Pentagram, a plánováno je vydání i části sedmé Sněhulák, osmé Pancéřové srdce a zatím poslední deváté Fantom. Vydání prvních čtyř částí se však český čtenář v dohledné době nedočká.
Marcelo Piñeyro: Metoda

Marcelo Piñeyro: Metoda

Snímek Metoda z roku 2005 španělského režiséra Marcela Piñeyra má navenek všechny vlastnosti a ingredience k tomu, stát se kultovním filmem, jež příkladně rozpitvává metody velkých korporací, které své zaměstnance, a nejvyšší manažery pak zejména, nutí k tomu stát se bezcitnými stroji, jimž vládnou jen čistě ekonomické zájmy. A skutečně, snímek se na svém počátku rozehrává k velké filmové podívané, ve které by se hustá psychologická atmosféra doslova dala krájet. S postupem dalšího děje však úvodní velkolepý nástup ztrácí dech tak, že poslední třetina, která by měla naopak zvihat diváka napětím ze židle, už začíná silně nudit, divák začíná přemýšlet nad tím, že nastíněný příběh obsahuje řadu nedostatků a nedomyšlených detailů a konec filmu přijímá s tím, že by se daná látka dala natočit mnohem lépe.
John Maxwell Coetzee: Pomalý muž

John Maxwell Coetzee: Pomalý muž

Slow Man, 2005

Dílo jihoafrického spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Johna Coetzeeho je proslulé svou myšlenkovou hutností, kdy namísto děje či psychologickému popisu svých postav, se takřka výhradně soustředí na vnitřní svět svých hrdinů. Charakteristika postav se tak vesměs skládá z vlastního hodnocení, kdy se jednotliví hrdinové vesměs hodnotí v nejčernějších a až takřka psychopatických barvách, potažmo Coetzee čtenáře často manipuluje tím, že v postavě hlavního hrdiny vzbuzuje pocit vlastního alter ega. A nejinak je tomu u mistrovského románu z roku 2005, Pomalý muž, který krom obvyklé introvertnosti a zálibě v osamělosti vzbuzuje i chmurné pocity stáří, nemohoucnosti a neschopnosti žít plnohodnotný život.
Lars von Trier: Manderlay

Lars von Trier: Manderlay

Dánského filmového režiséra Larse von Triera není zapotřebí nijak více představovat - i mainstreamový filmový návštěvník multikin povinně shlédl alespoň jeden z jeho nejproslulejších snímků à la Melancholia (2011), Antikrist (2009), Manderlay (2005), Dogville (2003), Tanec v temnotách (2000), Prolomit vlny (1996) či Evropa (1991) a asi současně není divák, kterého by se Trierovi nepodařilo přivést až na hranici psychického trýznění. Filmy Larse von Triera jsou, pro někoho v dobrém pro jiné ve špatném slova smyslu, jen stěží zapomenutelným zážitkem, kdy kombinuje vyhraněná témata s hlavními postavami na dně psychické propasti s expresivní filmovou technikou, kdy se jako jeden ze signatářů filmového Dogma 95 vyvaruje jakékoliv formě laciné manipulace diváka.
Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý

Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý

No Country for Old Men, 2005

Cormac McCarthy se významně zasloužil o reinkarnaci již asi několik desetiletí mrtvého žánru, který navíc nikdy nepřekročil stín edice šesťákových románů - a to amerického westernu. Z hlediska literárních kvalit je oceňována zejména jeho volná trilogie z americko-mexických hranic, odtud hraniční trilogie, s částmi Všichni krásní koně (1992), Hranice (1994) a Města na planině (1998), a zejména post-apokalyptická Cesta (2006), za kterou byl v roce 2007 oceněn i Pulitzerovou cenou. Do světla ramp jej však vynesla filmová adaptace westernového thrilleru Tahle země není pro starý z roku 2005, kterou v roce 2007 natočili bratři Joel a Ethan Coenové a jež si zcela oprávněně odnesla i čtyři Oscary v hlavních kategoriích.
Děkujeme, že kouříte

Děkujeme, že kouříte

Trend tzv. politicky nekorektního humoru můžeme v americké kinematografii vystopovat již minimálně do konce 90. let, nicméně během posledních letech se z této, v původní podstatě, alternativy určené pro inteligentnější část filmového publika stal proud nejen majoritní, ale zejména komerčně velmi úspěšný tak, že se počíná objevovat i v produkc
Občan Václav Havel jede na dovolenou

Občan Václav Havel jede na dovolenou

Leitmotivem autorského dokumentárního filmu Jana Nováka Občan Václav Havel jede na dovolenou se neměl stát, jak by se snad z názvu mohlo zdát, autobiografickým portrétem Václava Havla, ale měl na Havlově fenoménu a policejních manévrech několika set příslušníků STB i řádových jednotek VB, které doprovázely Havlovu týdenní „dovolenou“ v srpnu 1985, znázornit naprostou absurdnost policejního státu.
Tsotsi

Tsotsi

V souvislosti s velmi diskutovaným filmem Tsotsi, jež se shodou okolností letos dostal i mezi desítku filmů tzv. Projektu 100 - 2007, se nabízí myšlenka, že ocenění celosvětově nejsledovanější filmovou cenou, Oscarem, může nabýt i podobu danajského daru.
Park Chan-wook: Nebohá paní pomsta

Park Chan-wook: Nebohá paní pomsta

Není tomu mnoho let, přesněji šest, kdy představa uměleckého filmu v podání korejského tvůrce budila bohapustý smích. K objevení korejské kinematografie tak došlo v roce 2001, kdy se do českých i evropských kin dostal snímek Ostrov filmového samouka Kim Ki-duka. Když však o další tři roky později přišel Kim Ki-duk s naturalisticky poetickým snímkem Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro stal se korejský film minimálně námětem intelektuálních diskusí. A poté, co do evropských kin vkročil i Park Chan-wook se svým druhým dílem volného cyklu na téma pomsty, brutálním snímkem Old Boy, nebylo již o korejské kinematografii žádných pochyb a Park Chan-wook si odnesl celou řadu ocenění z evropských filmových festivalů, ba dokonce zabodoval i u jinak velmi konzervativního českého diváka.
Román pro ženy

Román pro ženy

V krátkém období jednoho roku se v našich kinech vyrojily hned dva snímky - Román pro ženy a Účastníci zájezdu, jež již pro jméno autora literárního námětu, potažmo filmového scénáře, Michala Viewegha, nevzbuzují příliš velké naděje na alespoň průměrný film. Nicméně, je-li Michal Viewegh nazýván netalentovaným literárním prasetem, pak Vieweghův scénář jde ještě dále a nepokrytě krade nápady snad ve všech televizních seriálech, jež v posledních pěti letech shlédl.
Vladimír Morávek: Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

Vladimír Morávek: Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

Na počátku byla Nuda v Brně. Snímek s minimalistickým rozpočtem a nulovým očekáváním, který již ze svého názvu více než seriózní filmový počin evokoval autorský happening, který se však stal filmovou událostí mnoha posledních let. O dva roky později se pak autorská dvojice, úspěšný a mnoha cenami ověnčený divadelní režisér Vladimír Morávek a nadějný opět mnoha filmovými ověnčený herec Jan Budař, pokusila vstoupit do stejné řeky a podruhé natočil černou komedii s leitmotivem sociálních i lidských antihrdinů, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
08. Leden 2009
Bohdan Sláma: Štěstí

Bohdan Sláma: Štěstí

Štěstí: Chtělo by se říci jedna z dalších variací, jež vsadily vše na to, aby svého diváka dojaly a rozplakaly, nicméně pro svou duševní prázdnotu mu ve skutečnosti nachystaly hodinu a půl dlouhé masochistické orgie bohapusté nudy se snadno předvídatelným příběhem, byť se zápletkou, s níž by si nezadal ani autor scénáře nekonečné telenovely.
Tomáš Vorel: Skřítek

Tomáš Vorel: Skřítek

V kontextu s posledním výtvorem Tomáše Vorla lze parafrázovat, že filmový režisér se nenají z úspěchu v řadách pár vnímavějších diváků a chce-li tvůrce tvořit, musí své dílo naservírovat davům. Na Vorlovu obranu však musím uvést, že časy Pražské pětky či Kouře jsou sice již patnáct let ty tam, nicméně přec jen Tomáš Vorel nesklouzl až na samé dno a byť Skřítek zrovna neoslní filmového labužníka, přec jen se jedná o počin v mnohém inovativní, kdy krom absence dialogů, což samo o sobě zvýšilo výslednou kvalitu o 100 %, zaujme i svými digitálními hrátkami, v českých končinách stále ještě neokoukanými.
31. Prosinec 2008
Sluneční stát aneb hrdinové dělnické třídy

Sluneční stát aneb hrdinové dělnické třídy

Již úvodem nelze parafrázovat, že v současném českém filmu vznikají vesměs dva typy filmů: snímky bez valné hodnoty, jež si však ať již vlivem reklamy či zprofanovanosti tématu přec jen naleznou svého diváka; a filmy bez valné hodnoty, jež si svého diváka nenaleznou. A Sluneční stát, často uvozovaný jako „ostravský“, ani tak nepřekvapí svou katastrofální kvalitou, absencí příběhu, nadtextu i podtextu a průhledným záměrem šokovat neostraváky sociálními poměry v této černé matičce, jako spíše otazníkem, jak se tvůrcům tohoto počinu vůbec podařilo sehnat producenta. Nicméně instituce České televize již zasponzorovala horší filmy. Tedy snad kdybychom hodně hledali, určitě bychom něco ještě nejnepodařenějšího určitě našli.