V noci jsem snil, že jsem motýlem

Příběh komorního filmového dramatu John a Mary, jenž se z velké části odehrává v jednom středně velkém newyorském bytě, lze výstižně charakterizovat úvodní a závěrečnou scénou z filmu - na počátku spolu John a Mary, de facto náhodní milenci na jednu noc, leží zády k sobě v posteli, aby na konci druhého dne, tentokrát obličeji k sobě, společně usínali. Vše ostatní mimo tyto dvě sekvence je pouhá nudná, předvídatelná a současně ne příliš romantická výplň, kterou se nedaří zaplnit ani dvěma předním hollywoodským hereckým hvězdám, Dustinu Hoffmanovi jakožto Johnovi a Mie Farrow v roli Mary, a to pod režijním vedením britského režiséra Petera Yatese.

Příběh vzájemného zamilování se původně dvou zcela cizích a odlišných lidí se odehrává v kulisách několika místností Johnova bytu s několika zpětnými reminiscencemi jak předešlého večera, kdy se John a Mary seznámili v rámci diskuze nad filmem Jean-Luca Godarda Week End, tak z jejich předcházejících milostných vztahů, Mary s ženatým mužem, Johna s paničkou, jež se přespříliš opečovávala. Příběh je současně vyprávěn dvěma typy dialogů, kdy krom vzájemného rozhovoru John a Mary pronášejí i své skutečné pocity a myšlenky, kterým na počátku vévodí strach poněkud usedlého Johna a to z toho, aby se k němu nechtěla Mary nastěhovat, a zvědavost Mary, jež chtěla jak ukojit svou zvědavost, kdo je John skutečně zač, tak posedlost tím, aby v Johnovi odhalila něco víc než pouhého panáka, kterým se předstírá být, aby si tak nezadal.

John a Mary byl ve své době v Americe charakterizován jako tak zvaný evropský film, tedy jako lehce umělecky povýšený nad běžný americký vkus a současně poněkud nesrozumitelný a nudný. Z pohledu diváka evropského je pak John a Mary zase příliš bojácný co do otevřenosti citové i erotické a zapadá tak do kategorie typicky amerického filmu, jež více naznačuje a komentuje než skutečně zobrazuje a filmově vypráví.

John a Mary budil při své premiéře v roce 1969 velká očekávání, protože Peter Yates měl právě za sebou svůj první americký film a to komerčně velmi úspěšný Bullittův případ, potažmo Dustin Hoffman svůj asi vůbec nejlepší film Půlnoční kovboj a Mia Farrow zase svou životní hlavní roli ve filmu Rosemary má děťátko. Avšak očekávání filmových kritiků se zcela nepřelila do výročních ocenění, kdy z mnoha význačných nominací nakonec získal cenu jen Dustin Hoffman jakožto nejlepší herec v rámci britských cen BAFTA.