V noci jsem snil, že jsem motýlem

Legenda o Jiřím Kajínkovi díky dlouholeté masáží bulvárních médií již bezmála dosahuje aureoly nejslavnějších českých lupičů a zbojníků v čele s Václavem Babinským či Nikolou Šuhajem. A vzhledem k tomu, že volné filmové rekonstrukce skutečných kriminálních případů u nás mají bohatou filmovou i televizní tradici, byla filmová podoba legendy o Kajínkovi sázkou na jednoznačný komerční úspěch.

A tuto příležitost si nakonec nenechal ujít Petr Jákl, jenž se krom režie, se kterou ve filmu debutoval, chopil i scénáře a sám film i produkoval. Petr Jákl v minulosti proslul zejména jako filmový kaskadér, kdy si krok mnoha českých filmech ve vedlejších rolích přičichl i k někdejším americkým akčním trhákům à la Česká spojka (2002), xXx (2002), Vetřelec vs. Predátor (2004) či EuroTrip (2004). A není tedy asi divu, že český fenomén „zbojníka“ Kajínka, s původní profesí vykradače bytů a chat, se snažil natočit ve velkolepém americkém stylu, kdy z obtloustlého Kajínka udělal akčního hrdinu a z jeho případu relativně banální nájemné vraždy pak celospolečenské spiknutí.

Film Kajínek nebyl Jáklem zamýšlen jako Kajínkova obhajoba - ač by se tak z doprovodného PR, kdy Jákl Kajínka navštívil i ve vězení, aby mu zde svůj film promítl - a naopak se z tohoto tématu pouze snažil vytěžit maximální komerční potenciál. S reálnými skutečnostmi tak pracuje jen velmi volně, hlavní důraz odvedl na vedlejší postavy v čele s Kajínkovou obhájkyní, jež měla ve skutečném případu zcela marginální ne-li mizivou úlohu a dále pak smyšlené postavy policistů, bachařů a mafiánských hybatelů v pozadí. Film jako takový tak má se skutečným případem společné jen jméno hlavní osoby, vše mimo to je Jáklova fabulace.

Jákl v roli producenta na film získal velmi velkorysý rozpočet 55 miliónů, což je více dvoj až trojnásobek rozpočtu běžného českého filmu, a tyto peníze investoval do vynikajícího hereckého obsazení v čele s bulharským hercem Konstantinem Lavroněnkem v roli Kajínka, jež z původního reálného přitroublého Kajínka vytvořil plnohodnotného akčního hrdinu, a jedním z nejpřednějších polských herců Bogusławem Lindou. Nicméně co do hereckého výkonu ve filmu zcela dominovala Tatiana Vilhelmová, jež si své poněkud netradiční role velmi užívala a jejíž realistický výkon se postaral o celkový příznivý dojem z celého filmu - samozřejmě v rámci své „entertainment“ kategorie. V dalších rolích pak Vilhelmovou svým velmi střízlivým výkonem doplnili i Vladimír Dlouhý v roli mafiánského konspirátora, Michal Dlouhý v roli zastrašeného policisty, Václav Noid Bárta jako Kajínkův spoluvězeň, Alice Bendová jako sexuální dračice Křížová či Hynek Čermák v roli negativně pojatého bachaře.

Celkem film přitáhl do kin na 800 tisíc diváků a na tržbách získal přes 80 miliónů, což z něj činí divácky třetí nejúspěšnější film roku 2010 (po Vejdělkových Ženách v pokušení a Cameronově Avataru). Současně pak i vzhledem k tomu, že akční filmy u nás nemají žádnou tradici, je snímek Kajínek jednoznačně nejlepším českým akčním filmem a paradoxně i jedním z mála českých filmů z posledních desetiletí, který je srozumitelný i zahraničnímu publiku.