V noci jsem snil, že jsem motýlem

Režijně-scénáristická dvojice, slovenský Ján Kadár a český Elmar Klos, natočila ve svém tvůrčím období mezi léty 1952 až 1969, kdy Ján Kadár emigroval do USA, celkem 8 filmů různorodé kvality. - Tím jednoznačně nejlepším byl snímek Obchod na korze z roku 1965, který byl v roce následujícím oceněn americkým Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Dalšími dvěma snímky, které odolaly zubu času a jsou oblíbené i současným filmovým publikem, je to provařená lidová komedie Hudba z Marsu z roku 1955 a dále snímek na motivy stejnojmenného románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen z roku 1963, který bývá zařazován mezi snímky československé nové vlny.

Mňačkův autobiografický román, ve slovenském originále Smrť sa volá Engelchen, byl vydán v roce 1959. Vzbudil velmi silný ohlas a to jak u čtenářů tak u kritiky, protože se jednalo o jedno z mála realistických děl z období partyzánského odboje, jež navíc netrpělo neduhy tendenčního protěžování komunistické strany. A již v následujícím roce byl slovenskou televizí na jeho motivy natočen poměrně zdařilý stejnojmenný televizní film. Ten však byl o tři roky později zcela zastíněn dalším, tentokrát plnohodnotným, filmovým zpracováním právě v podání autorské dvojice Kadár - Klos.

Smrt si říká Engelchen je zařazován mezí snímky československé nové vlny, kdy se mezi léty 1962 až 1969 etablovalo hned několik začínajících filmových tvůrců, kteří pod vlivem zejména italského neorealismu, vytvořili cca 30 snímků, jež patří do pokladnice světové kinematografie. - A zeptáte-li se i dnes kdekoliv ve světě, ať již v Berlíně, Paříži, New Yorku či v Tokiu, zda tam znají český film, zcela jistě se vám dostane odpovědi v podobě jednoho či více filmů právě z československé nové vlny. Na straně druhé je nutné si uvědomit, že jen menšina filmů z tohoto období byla natočena v tomto revolučním duchu a hlavní proud československé kinematografie byl veden „zasloužilými umělci“ dle norem a estetických kritérií, jež byly stanoveny politickým závazkem v 50. letech.

A položíme-li dva nejzdařilejší snímky dvojice Kadár - Klos, Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, vedle sebe, nelze si nepovšimnout nejen obrovského kvalitativního vzestupu, jež za dva roky, které od sebe tyto dva filmy dělí, oba tvůrci učinili, ale zcela jasně se též vydělují značné nedostatky prvního jmenovaného. - A to počínaje ne zcela zdařilou adaptací literární předlohy, kdy ve filmu zůstal zcela nenaplněn základní leitmotiv románu, který je ostatně zmíněn i v samotném názvu - tedy zcela beznadějný úprk partyzánů před stíhacím komandem vedeným krutým a necitelným důstojníkem SS Engelchenem, tedy česky Andělíčkem. Dalším neduhem, je pak poměrně mizerná práce s herci, jež jsou nejen neautentické a mdlé, ale nepochopitelným krokem stranou bylo i samotné herecké obsazení klíčových rolí, kdy žoviální ruský důstojník Nikolaj v podání Vlado Müllera či Eva Poláková jakožto patetická Marta, potápí i ty dobré stránky filmu.