V noci jsem snil, že jsem motýlem

O tom, že snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne svého diváka doslova učaruje, se není ani nutné šířeji zmiňovat, problém však nastává až při pokusu přesněji definovat „proč?“ - je to neopakovatelným způsobem režisérské práce Věry Chytilové, jež si nikdy neodpustí mísit psychologické podhoubí s filmovou hrou kamery, střídat komiku i tragiku s absurdnem tak, že vytváří nadpozemsky přízemní realitu v jejímž světle jsou fauni odhaleni jako šašci paběrkující s tím málem, co životu dali?

Nebo je to uhrančivým Leošem Suchařípou, jehož role fauna nejen zcela vystihuje to, co se snažila vypovědět Věra Chytilová, ale je současně obřím hereckou symfonií? Či snad improvizace Jiřího Stivína jehož flétna již sama o sobě zcela vypovídá o tragikomickém smyslu Faunovy zestárlé masky, pod kterou jej straší smrt? Anebo se všichni zcela unisono naladili na geniální povídku, Faunovo značně pokročilé odpoledne, Jiřího Brdečky, jenž je svým vlivem strhla k tomuto neopakovatelnému přec však typicky chytilovskému filmovému koncertu?

S odstupem 25 let, které nás od vzniku Faunova odpoledne dělí, jako by původní námět zestárlého Fauna, jež utíká před stářím a smrtí do náručí mladých dívek, jednotně přezdívaných zajíci, vykrystalizoval v hlubší společenskou analýzu, jež vedle sebe staví absurdní klima socialistických 80. let, kdy snahou každého rozumného jedince bylo zapadnout v davu, stát se nenápadným a tím i nenapadnutelným, a současně se zuby nehty držet toho posledního, co jej drží nad hladinou pomalé šedivé smrti - zatímco pro drtivou většinu se stalo synonymem svobody ale i vlastní osobnosti každotýdenní únik na zahrádky, chaty, chalupy či alespoň možnosti kutilství, pletení a háčkování, náš zestárlý Faun se před vnějším světem s budováním nového socialistického člověka uchránil ve své postpubescentní ulitě, kde mu navenek bohatý sexuální život dával právo chovat se jako sobec a parazit na svých bližních tak, aby si v souladu s majoritním společenským trendem s nikým nezadal více, než je jen nezbytně nutné.