„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Duben 2008

Dílo, kterému se Marcel Proust obětoval, a které ho nakonec zabilo. Není ho vůbec jednoduché hodnotit a není tedy náhodou, že se ve své historii mnohokrát setkalo s úplným odmítnutím, kdy byl Proust donucen vydat první díl - Svět Swannových - pod autorským nákladem, protože pro něj nemohl najít žádného vydavatele. Autor ale nezakolísal a již tato první část plánovaného rozsáhlého cyklu se setkala s velkým ohlasem. Díl druhý byl v roce 1919 oceněn Goncoutvovou cenou, ale tak jako když si musel Proust klestit cestu přes všeobecnou nedůvěru a nepochopení, byly další díly oceňovány jen těmi nejnadnesenějšími přívlastky doprovázené přirovnáními o autorově genialitě. Ale ani tentokrát se nenechal Proust vytrhnout ze svého ponoření se do minulosti a dál bojoval s nelítostně ubíhajícím časem, silami a podlomeným zdravím, aby své kolosální dílo dokončil.
Kategorie
24. Duben 2008

Du coté de chez Swann, 1913

První část Proustova životního cyklu, jak již asi napovídá sám název, pojednává o panu Swannovi, který sice není v přímé spojitosti s životem hlavního vypravěče, přesto se ale jeho životem prolíná jak plazivá liána a jeho vliv má dalekosáhlé důsledky na jeho pozdější vývoj.

A l’ombre des jeunes filles en fleurs, 1918

Byla-li první část Hledání ztraceného času, Svět Swannových, věnována lásce či posedlosti Swannově, je druhý díl tohoto šestidílného cyklu zaměřen na milostná vzplanutí dospívajícího vypravěče (Marcela Prousta). Děj samotný však netvoří podstatu, ale jen jakousi spojnici mezi náladami, myšlenkami a pocity, jež mají více než k běžnému chápání literárního díla blíže k malířství, k němuž autor ostatně nijak neskrývaně odbíhá pro výpomoc a často po dočtení několika stránek nelze v čtenářově vědomí určit, zda slovní obrazy jež se mu objevují před očima pocházejí z knihy nebo ze silného prožitku impresionistické výstavy.
Kategorie
24. Duben 2008
PROLOG:
Začal jsem se více zajímat o život a dílo markýze de Sade už proto, že kolem jeho osobnosti kolují navzájem si odporující tvrzení, ale i celé legendy. Báchorky typu "nabodávání milenek na rožeň a jejich pomalé opékání za živa…", jsou pro mne docela pochopitelné, protože lidé rádi věří nesmyslům a to s přímou úměrností: čím nesmyslnější tím věrohodnější, ale mnohem více jsem se snažil dopátrat původu označení "Božského markýze".
PROLOG:
Začal jsem se více zajímat o život a dílo markýze de Sade už proto, že kolem jeho osobnosti kolují navzájem si odporující tvrzení, ale i celé legendy. Báchorky typu "nabodávání milenek na rožeň a jejich pomalé opékání za živa…", jsou pro mne docela pochopitelné, protože lidé rádi věří nesmyslům a to s přímou úměrností: čím nesmyslnější tím věrohodnější, ale mnohem více jsem se snažil dopátrat původu označení "Božského markýze". Nikoliv autora tohoto přízviska (pravděpodobně se vžilo v "bojovné" éře prokletých básníků, kde vše odlišné bylo tím nejsprávnějším - s číms nelze nesouhlasit), ale jeho glorifikačního smyslu, přičemž jsem narazil i na problém autencity některých jeho děl (konkrétně ve mně nedůvěru o Markýzově autorství vyvolává Zoloe) i zařazení jejich vzniku do časové posloupnosti.
Není tedy divu, že se mi rukou dostala i Předmluva k dílu markýze de Sade Guillaume Apollinaira, který měl souborným vydáním Sadeho dila, velký, ne-li rozhodující, význam na jeho popularizaci i dalšího vlivu na vývoj moderního umění i společnosti - alespoň já si nedovedu představit porušení tabu o některých tématech, nebýt markýze de Sade, který to dokázal s velkou bravurou a především vědeckou precizností.
Pro vášnivého čtenáře uvádím výběr prvotních vydání Sadeho díla, tak jak jej v roce 1909 sestavil Guillaume Apollinaire, kde jsem provedl jen několik upřesnění a vypustil doplňující bibliografické údaje, stejně jako výčet dalších vydání.
  1. JUSTINA aneb Neštěstí ctnosti, v Holandsku, u Sdružení knihkupců
    Paříž, u Girouarda, 1791, 2 díly, in 8, 183 a 191 stran.
  2. 1796, 4 díly, in 8.
  3. ALINA A VALCOUR aneb Filozofický román sepsaný v Bastile rok před francouzskou revolucí. S čtrnácti rytinami z pera občana S***
    Paříž, u Girouarda, ulice du Bout-du-Monde č. 47, 1793 (1795), 8 dílů, pet. in 12.
  4. PAULÍNA A BELVAL aneb Neblahé následky zločinné lásky, současný příběh s písněmi a figurami M. R. …
    Paříž, u Chambona a Lenormanda, 1812, 2 díly, in 12.
  5. ZLOČINY LÁSKY aneb Třeštění vášní. Historické a tragické novely s pojednáním o románech, zdobené rytinami, od D. A. F. Sade, autora Aliny a Valcoura
    Paříž, u Massého, 1800 (rok VIII), 4 díly, in 12.
  6. ZOLOÉ A JEJÍ DVĚ POMOCNICE aneb epizody ze života tří hezkých žen. Skutečný příběh z minulého století, vyprávěný součastníkem. V Turínu, k dostání u všech prodavačů novinek
    Paříž, 1800 (messidor VIII), in 16.
  7. MARKÝZA DE GANGE, Paříž, Béchet
    Paříž, Béchet, 1813, 2 díly.
  8. FILOZOFIE V BUDOÁRU, (údajně) posmrtně vydané dílo autora Justiny. V Londýně, na náklady Společnosti
    Londýn, 1795, 2 díly, in 16.
  9. VALMOR A LYDIA aneb Cesta kolem světa dvou milenců, kteří se hledají
    Paříž, Pigoreau, 1799 (rok VII), 3 díly, in 12.
  10. ALZONDE A KORADIN
    Paříž, Cerioux a Moutardier, 2 díly, in 12.
  11. DORCI aneb Podivnost osudu, nevydaná povídka markýze de Sade, vydaná podle rukopisu, s poznámkou o autorovi
    Paříž, Bratři Charavayové, 1881.
  12. 120 DNÍ SODOMY aneb Škola libertináže, napsaná markýzem de Sade, první vydání původního rukopisu, s vědeckými vysvětlivkami doktora Eugena Dührena (Dr. Iwan Bloch)
    Paříž, Klub Bibliofilů, 1904.
  13. OXTIERN aneb neštěstí libertinismu, drama D.-A.-F.-S. v próze o třech dějstvích
    Versailles, Blaisot, 1800 (rok VIII), in 8.
  14. KUPLET pro její jasnost kardinála Mauryho
    6. října 1812, v ústavu u Charentonu.
  15. POJEDNÁNÍ O ROMÁNECH, s dosud nevydanou předmluvou, poznámkami a dokumenty Octava Uzanna. Paříž. Knihkupectví starých a moderních knih, Edouard Rouveyre
    Paříž, Edouard Rouveyre, 1872, in 12.

Použitá literatura:

  1. Guillaume Apollinaire, Předmluva k dílu markýze de Sade, Jota: Brno, 1996.
Markýz de Sade: 120 dnů Sodomy

Markýz de Sade: 120 dnů Sodomy

Vrcholné dílo, o kterém každý zasvědceně mluví, avšak současně dílo, které nikdo nečte a vychází jen v malých bibliofilských nákladech. Jistě, čtenář v něm může najít mnohou inspiraci pro další rozvoj svého sexuálního života, může ho i odhodit a spálit na veřejném prostranství, je rovněž možno v něm objevit mnohé další asociace, které v tobě, potenciálním Sadeho objevovateli, 120 dnů Sodomy vyvolá, ale smysl je skryt hlouběji, než v sobě nese ono povrchní ukojení se perverzních a pedofilních „choutek“.

1796

Byly jsme s Justinou vychovány v Panthemontském klášteře. Eufrosina, která jako mladé děvče utekla ze sousedního rodného domu, aby se vrhla celou duší v rozkoše, byla v klášteře naší společnicí.
Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

1796

Celý text vlastního díla viz Julietta.
Hraběte Donatiena Alphonse Françoise de Sade, známého pod přízviskem Markýz de Sade, má ve svém širším povědomí i zarputilý ignorant, pro kterého je Sade v nejlepším případě synonymem pro sadismus, či obvykleji pro sexuální úchylnost. Také mnohé pokusy odhalit skutečnou osobnost i zamýšlený význam jeho tvorby se zejména v 19. století omezovaly jen na doslovné citace z jeho díla a Sadeho tak odsoudily jako nejzvrhlejší bestii. Obrat o 180° pak přinesli tzv. Prokletí básnící, jež jej z principu adorovali jako bojovníka proti předsudkům i pokrytecké morálce, což dále převzala nová umělecká hnutí, jež na Prokleté básníky navazovala. Vyvrcholení pak přišlo s monstrózními procesy v polovině 20. století, jež byly vedeny ve smyslu boje svobody slova a umění versus pokrytectví, a Sadeho dílo tak bylo možné opět svobodně publikovat až počátkem 90. let (Velká Británie, Francie, USA - blíže viz 120 dnů Sodomy).
24. Duben 2008
Po všech stránkách je Zoloe jen slabý odvar toho, co Markýz de Sade ztvárnil ve dvou svých nejlepších dílech – 120 dnech sodomy a Juliettě. Použitý literární styl i stavba děje hovoří s největší pravděpodobností o podvrhu, ale autorství Zoloe se již asi "nezbaví"…