„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Heilige Nacht

Po půlnoci zbytečně očichávám Jeseninovu smrtku, zbytečně oplakávám děravou Majakovského lebku, zbytečně vřeštím nad skokanem z okna Konstantinem. Ale opravdu, dokud nebudou zjasněny podivné sebevraždy, do té doby budeme vřeštící opice, proč naši bratří končí takto, když přeci teprve teď mohli svobodně, a tedy krásně žít ve větvičkách dialektiky. Anebo, o hrůzo, církevní Otcové vstávají znovu z živých? Že by nebyli dost pečlivě uškrceni?

 

P.S.
V noci z 24. na 25. prosince 1849 byl Dostojevskij zakován do pout a poslán na Sibiř. V noci z 24. na 25. prosince 1925 se na lustru moskevského hotelu oběsil a pro jistotu zastřelil Jesenin. O štědrovečerní noci!
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.5 (8 hlasů)