„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1854

Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Детство (1852), Отрочество (1854), Юность (1856)

Po přečtení volné trilogie Lva Nikolajeviče Tolstého Dětství, Chlapectví a Jinošství by se chtělo vykřiknout, toť vrcholné dílo jednoho z největších humanistů, jež se kdy narodil. Dílo, ve kterém zúročil své celoživotní poselství a uplatnil to nejlepší ze svého uměleckého vyjádření. Avšak tato trilogie není počinem zasloužilého a obdivovaného spisovatele, ale je prvotinou, prvním literárním pokusem.

Записки из Мертвого дома, 1854-59

„Věř nebo nevěř, jsou mezi nimi charaktery hluboké, silné, krásné; jaká radost odkrýt pod hrubou kůrou zlato! Kolik jsem si přinesl z káznice lidových typů, charakterů! Sžil jsem se s nimi, a proto se mi zdá, že je znám důkladně. Kolik příběhů tuláků a lupičů a vůbec všeho toho temného, sedmibolestného života! Na celé svazky dostačí. Skvělí lidé.“[1]
Tento dopis, který bratrovi sepsal Fjodor Michajlovič Dostojevskij krátce po propuštění z čtyřletého vězení v omské věznici v únoru 1954, předznamenává vznik Zápisků z Mrtvého domu, jež patří mezi nejcennější díla světové literatury a to nejen pro svou literární kvalitu, autobiografičnost a věrohodnost, ale jako jedno z prvních opustilo brány romantismu a za své hlavní hrdiny si vzalo předlohy z nejposlednější spodiny společnosti.