„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1917

Ladislav Klíma: Putování slepého hada za pravdou

Ladislav Klíma: Putování slepého hada za pravdou

1917

Přínos Ladislava Klímy na poli filozofie není v objevném myšlenkovém směru, ale v pojetí filozofie jako náplně všedního života, který se rozhodl věnovat právě důkazu pravdivosti svých idejí. Je následovníkem Schopenhauera, Nietzcheho a Solovjeva, ale nespokojuje se s jejich prázdnými slovy, chce filozofii, kterou hlásá, filozofii egodeismu, boha, pro kterého existují jen vlastní myšlenky, i žít. Klíma po svém otci zdědil majetek, který by mu při rozumném hospodaření stačil na zbytek života a který by mohl plně věnovat jen své filozofii, ale záměrně v protikladu se skrblivým Schopenhauerem o tento majetek velmi záhy přichází.