V noci jsem snil, že jsem motýlem

Byť světoběžník a byť německy mluvící Žid je Egon Erwin Kisch, i jeho beletristické dílo a nejznámější novinové reportáže, nerozlučně spjat s Prahou, jejíž již před lety dávno zapomenutou podobu uchoval ve výběru svých fejetonů Pražská dobrodružství.

Fejetonická sbírka se skládá z pamětí Kischovy rodinné kroniky, ze které je pozoruhodný zejména příběh sestry autorovy babičky, Charlotty Steinhardtové, jež jako dívka snila o své lásce k Johannu Wolfgangovi Goethemu, za kterým se dokonce vydala do lázní v Karlových Varech, kde mistr pobýval, ale byla odstrčena svou sokyní v lásce, baronkou Ulrikou von Lewetzow, jež tak namísto Kischovy tetičky Lotinky vstoupila do literárních dějin.

Dodnes jsou pak co do novinářského řemesla ukázkové Kischovy investigativní reportáže z prostředí pražských sociálně okrajových vrstev, kde v letech 1906-1914 jako začínající lokálkář bral náměty pro své pravidelné sloupky v tehdy německém deníku Bohemia, Pražské toulky a Pražské novely, jejichž výbor s podkladem v každodenních zprávičkách v rubrice Denní zprávy Kisch vydal ve dvou útlých svazcích již v letech 1911 - Z pražských uliček a nocí, respektive 1913 - Pražské děti.

Z námětů Kischových reportáží pak vyjímám vraždu Kischova strýce Eduarda, ve která sám figuroval jako podezřelý, když onu noc v přestrojení v nuzáckých hadrech a bez papírů zkoušel přespat v ubytovně pro lidi bez přístřeší, což ostatně v mnohém ilustruje popis Kischovy investigativní práce: rozedrané hadry, ve kterých si sám na sobě potvrdil, že šaty opravdu dělají člověka a byl v nich, ač se jako lokálkář velmi dobře znal s oběma póly pražského podsvětí, tj. kriminální policií i zločinci, mnohokráte jako podezřelé individuum předveden na policejní stanici; spaní v noclehárnách pro chudé, jídlo v lidových vývařovnách pro nemajetné, pobyty v denních ohřívárnách pro bezprizorné, pro chudé z celých Čech velmi oblíbené česání chmele na Žatecku, ale i dávno zapomenuté koloryty Prahy jako bylo vybíraní mostného o jednom krejcaru na všech pražských mostech (s výjimkou Karlova, který byl zdarma, pročež jej ti majetnější ze zásady pěšmo nikdy nevyužívali) i se směšnými příhodami s tím spojenými, kdy bylo životním úsilím i krédem mnohých se placení tohoto mýtného vyhnout velmi originálními nápady, ale i etikou tehdejších kapsářů, kteří v peněženkách svých obětí nechávali právě onen jeden krejcar, aby se mohli dostat domů…