V noci jsem snil, že jsem motýlem

Chtělo by se říci, že v tématu klamaného manžela, jenž po celá léta bezmezně miloval a věřil v lásku své ženy, zatímco ona jej bezostyšně podváděla s tím, jehož si nanejvýš vážil a honosil se jeho přátelstvím, bylo již napsáno vše a krom hry žárlivosti a msty ani nemůže být napsáno cokoliv nového. Dostojevského genialita však i z tohoto vyčpělého námětu vytesala psychologické drama, pro které lze hledal paralely právě zas jen v Dostojevském.

Alexej Ivanovič Velčarinov byl ještě přede dvěma lety velmi vyhledávaný společník i velký svůdce žen, ale i jemu neznámé strasti z něj učinili samotářského a hypochondrického tvora, jehož pro znenadání sešlý zevnějšek přátelé buď nepoznávali, nebo poznávat nechtěli poté, co se před nimi nechával zapírat či na ulici neodpovídal na jejich pozdravy. V létě, kdy se Velčarinov nemohl uchýlit na letní byt mimo Petrohrad, jej, alespoň dle jeho narušených nervů, začne pronásledovat podivný muž se smutkem na klobouku, s nímž se opakovaně potkával na těch nejnepravděpodobnějších místech, ba dokonce se ve tři ráno v noci pokoušel, domnívaje se, že není doma, dobývat do jeho bytu.

Ale jak se ukáže, je onen neznámý Pavlem Pavlovičem Trusockým, jenž je nejenom jeho dávný známý, ale zejména manžel nedávno zesnulé ženy, se kterou jej rok za zády podváděl, zatímco jej Trusockij ctil jako svého nejlepšího přítele. Pro Velčarinova to je sice dávno zapomenutá milostná historie, ale Trusockého vyprávění v něm probudí velmi bolestné vzpomínky na ženu, kterou snad jako jedinou ve svém životě skutečně miloval, ale byl jí po jejich ročním milostném poměru bez jediného slova vysvětlení odeslán zpět do Petrohradu a zapomenut, což, jak si při Trusockého vyprávění Velčarinov náhle uvědomil, bylo příčinou jeho postupného psychického a fyzického chátrání.

Ale jak Velčarinova tak nevěry mnohých dalších by Trusockému byla zůstala utajena, nebýt toho, že si jeho manželka schovávala veškerou milostnou korespondenci a nyní si Velčarinov nemohl být jist, zda odhalil i jeho milostnou pletku, protože sice nikdy nenapsal dopis, jenž by jej mohl jakkoliv kompromitovat, ale současně vypozoroval značný posun v Trusockého kdysi psovsky oddanané osobnosti, která nyní nabývala rysů balancující mezi alkoholikem a mstitelem. To vše pod rouškou bývalé podlízavosti.

S Trusockým do Petrohradu přicestovala i jeho dcera Líza, která se narodila šest měsíců po Velčarinově odjezdu a tak, jak si bystře spočítal, to nebyla dcera Trusockého, ale jeho vlastní. Ostatně Trusokij, jenž Lízu i přes tento fakt nadále horoucně miloval, ale současně se v něm prala nenávist a pomstychtivost, ji duševně týral, rád souhlasí, že Velčarinov Lízu okamžitě, jsa evidentně nemocná, odveze ke svým přátelům na venkov, kde však Líza po několika dnech, volajíc svého otce, který vytrvale odmítá Lízu navštívit, umírá.

Nyní si byl Velčarinov zcela jist, že Trusokij je špatný člověk schopný všeho i toho, že ví vše o jeho nevěře i otcovství Lízy. Ale byť se jej Trusokij pokusí ve spánku zabít, nadále se mu jako za starých časů vysmívá jako „věčnému manželovi“ jehož podstata a existence je možná jen po boku dominantní manželky.

Trusokij se nakonec po svém neúspěšném pokusu zavraždit svého bývalého přítele náhle rozhodne vrátit do své domoviny a Velčarinovovi odevzdá starý zažloutlý dopis z pozůstalosti své ženy, ve kterém Velčarinovovi sdělovala, že porodí jeho dítě, ale který nakonec neodeslala a poslala jiný se sdělením, že má někoho jiného.