V noci jsem snil, že jsem motýlem

Françoise Saganová vstoupila do dějin francouzské literatury ve svých osmnácti letech v roce 1954, kdy v prestižním nakladatelství Reného Julliarda vydala román Dobrý den smutku, jenž byl velmi dobře přijat jak kritikou, tak zejména čtenáři. Pro vydání své prvotiny si Saganová, skutečným občanským jménem Françoise Quoirez, zvolila umělecký pseudonym Sagan, který si vypůjčila od postavy Princesse de Sagan z díla Hledání ztraceného času Marcela Prousta.

Čtenářský úspěch, ale již nikoliv úspěch u kritiky, pak Saganová, jež se soustředila jen na milostná lehce čtivá témata a nikdy se nepokoušela o literární experimenty, ještě mnohokrát zopakovala, ale do širokého povědomí se začala více než svou literární plodností stále více dostávat svým nevázaným a i na dnešním poměry velmi skandálním životem, kdy Saganová milovala drahá a rychlá auta - po havárii ve svém Aston Martin byla několik týdnů v kómatu - drogy, alkohol a sázení. V 90. letech byla za držení kokainu dokonce odsouzena do vězení - při domovní policejní prohlídce ji prozradil vlastní pes, na což Saganová reagovala svým osobitým stylem: „Podívejte! Také to má rád.“ Když v roce 2004 umírala, neměla již přes velký každoroční příjem z tantiém takřka žádný majetek - v roce 2002 pak byla dokonce podmíněně odsouzena za daňové nedoplatky.

Saganové bibliografie čítá na více než padesát románů, novel a divadelních her, ale mezi nejoceňovanější bývají zařazovány zejména její raná díla z 50. let v čele s Dobrý den smutku (Bonjour tristesse, 1954), Jeden úsměv (Un certain sourire, 1956), Za měsíc za rok (Dans un mois dans un an, 1957) a Máte ráda Brahmse (Aimez-vous Brahms, 1959). A právě zejména na tuto čtveřici se soustředily i české překlady Saganové - jsou obsaženy v polovině z celkem 14 českých vydání jejího díla.

Soubor Tři romány o lásce (ve francouzském originále v tomto složení poprvé vydány v roce 1965) obsahuje právě tři klíčové novely Jeden úsměv, Za měsíc za rok a Máte ráda Brahmse, jež obsahují základní typy milostných zápletek, jež se pak v nejrůznějších variacích prolínají celým dalším dílem. V novele Jeden úsměv, jež následoval dva roky po Dobrý den smutku, otevírá téma milostného čtyřúhelníku, kdy se mladá dívka zamiluje do o dvacet let staršího strýce svého milence, ale je jím po krátkém milostném vzplanutí opuštěna a útěchu pak hledá u jeho manželky. V novele Za měsíc za rok je rozvíjeno téma se skupinkou mladých přátel, kteří vedou nevázaný milostný život, prohazují si své partnery, ale vlastně ani jeden z nich není skutečně šťastný. A konečně v Máte ráda Brahmse rozvíjí téma mladého milence a ženy ve středním věku, jež se nakonec zalekne příliš velkého věkového rozdílu a vrátí se ke svému staršímu milenci, byť ví, že s ním nikdy nebude šťastná.