„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1959

Francoise Saganová: Tři romány o lásce

Francoise Saganová: Tři romány o lásce

Dans un mois, dans un an (1957)
Aimez-vous Brahms... (1959)
Un certain sourire (1956)

Françoise Saganová vstoupila do dějin francouzské literatury ve svých osmnácti letech v roce 1954, kdy v prestižním nakladatelství Reného Julliarda vydala román Dobrý den smutku, jenž byl velmi dobře přijat jak kritikou, tak zejména čtenáři. Pro vydání své prvotiny si Saganová, skutečným občanským jménem Françoise Quoirez, zvolila umělecký pseudonym Sagan, který si vypůjčila od postavy Princesse de Sagan z díla Hledání ztraceného času Marcela Prousta.
Eugène Ionesco: Nosorožec

Eugène Ionesco: Nosorožec

Les Rhinocéros, 1959

Troufám si říci, že Eugène Ionesco a jeho Nosorožec je vedle Čekání na Godota Samuela Becketta a Krále Ubu Alfreda Jarryho jedním z nejzákladnějších pilířů moderního divadla, který odráží nejen to nejlepší z absurdního či existencialistického dramatu, ale odvíjí se od něj celá současná divadelní koncepce včetně stylu, jakým jsou dnes nastudovány díla starších konzervativnějších autorů.
Jean-Luc Godard: U konce s dechem

Jean-Luc Godard: U konce s dechem

Vynecháme-li ze snímku francouzského filmové revolucionáře, ne-li rebela, Jeana-Luca Godarda, U konce s dechem, vlastní příběh, který je pro film ostatně pouhou kulisou, odhalíme filmový skvost, jež nejenže stojí za revolucí, která byla koncem 50. let odstartovala francouzskou, a potažmo i evropskou, Novou vlnu.
Jean-Luc Godard: U konce s dechem

Jean-Luc Godard: U konce s dechem

Ale získáme i snímek, jenž jak už pro osobnost samotného režiséra Jeana-Luca Godarda, tak pro absenci filmového scénáře, i herecké dvojici, Jeanovi-Paulu Belmondovi a Jeane Sebergové, do té doby neuvěřitelnou hereckou volnost, kdy v dlouhých až několikaminutových improvizacích ztvárnili to, o co usilovaly celé filmové generace - tj. život, lásku i zradu, to vše s necenzurovaným vnitřním nábojem, který z filmové plátna teče v podobě hmatatelného fluida.
William Seward Burroughs: Nahý oběd

William Seward Burroughs: Nahý oběd

The Naked Lunch, 1959

William Seward Burroughs se od roku 1944 na patnáct let stává těžce drogově závislým, kdy experimentoval snad se všemi možnými i nemožnými psychotropními látkami. Své zkušenosti z tohoto období líčí jednak ve své první novele Feťák (Junkie, 1953, I. necenzurované vydání 1977) a jednak v zápiscích, které si po dobu své závislosti vedl, jež byly vydány pod názvem Nahý oběd: