„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

George Orwell: Hold Katalánsku

Homage to Catalonia, 1938

George Orwell: Hold Katalánsku

George Orwell: Hold Katalánsku

Prakticky až do vydání Farmy zvířat v roce 1945 byl George Orwell znám omezeném okruhu čtenářů, který jej znali jakožto levicového novináře, jenž se však nikdy nedal svázat žádnou ideologií a kritizoval politickou scénu na levé i pravé straně tak, že více než pro své, v té době již bohaté, prozaické o žurnalistické dílo, jej předcházela pověst nesmiřitelného novináře a pro mnohé i provokatéra.
Leninovy kasárna v Barceloně, kde Orwell prošel týdenním výcvikem před nástupem na frontu

Leninovy kasárna v Barceloně, kde Orwell prošel týdenním výcvikem před nástupem na frontu

Toto vnímání Orwella se sice zažalo měnit po vydání dvojice proti totalitě všech forem namířených románů, Farmy zvířat a 1984, avšak přesto když v roce 1950 Orwell jako 47-letý umíral na tuberkulózu, našlo se asi jen nemálo takových, kteří by v něm oplakávali ztrátu jednoho z nejvýznamnějších literárních tvůrců 20. století.
Zmíněná dvojice románů byla v čase svého vydání chápána především jako reakce na právě poražený fašismus a přesah Orwellova sdělení i ke komunismu ale i totalitním tendencí potlačujících demokracii ve všech formách tak byl objeven až mnoho let po jeho smrti.
V dobách tzv. studené války se v interpretaci těchto dvou románů obecně převládl názor, ve kterém je Orwell vyzdvihován jako geniální pozorovatel, který již 10 let před tajným projevem Nikity Chruščova na XX. sjezdu KSSS o kultu osobnosti Josifa Visarionoviče Stalina ze dne 25. února 1956, který poté celému světu poprvé ukázal hrůznost bolševické diktatury v Rusku, dokázal rozpoznat jeho zhůbnou ideologii.
Ale interpretace zvláště románu 1984 se v průběhu let měnila dle aktuální společensko-politické situace a v současné době převládá ta, která Orwellovy myšlenky srovnává s diktátorskými tendencemi,a silným omezováním lidských práv, které v prvé řadě USA ale i celá západní Evropa ale i další nedemokratické režimy například v Rusku a Číně přijaly pod záminkou ochrany proti terorismu po 11. září 2001.
Tedy, interpretace Orwella podléhají času ale i momentální společenské svobodě, skutečná východiska, která jej k sepsání Farmy zvířat a 1984 vedla, je však nutné hledat v jeho polozapomenuté, přesto však jedné z nejlepších válečných reportáží, jež byly kdy napsány, a to v Holdu Katalánsku z roku 1938. Orwell v ní popisuje jednak své válečné zážitky ze Španělské občanské války, kdy strávil na frontě v první linii zákopové války asi 5 měsíců mezi prosincem 1936 a květnem 1937, a jednak se zde poprvé na vlastní kůži setkal jak s fašismem tak s komunismem v podání bolševického Ruska tak, že s čistým průstřelem krku od fašistického ostřelovače na frontě se mu poté jen s velkým štěstím podařilo zachránit od komunistického vězení, kdy španělská původně demokratická vláda, začala po vlivem španělských komunistů řízených z Moskvy, systematicky zavírat a poté i vraždit všechny své někdejší soudruhy z válečné fronty.
Orwell byl v předválečné Anglii členem Nezávislé dělnické strany a tedy pod vlivem jak své strany tak dalších přátel z Anglické komunistické strany se rozhodl bojovat proti fašismu. Čistě shodou okolností přicestoval do Barcelony, která byla v roce 1936 pod politickým vlivem anarchistů a marxistů, Orwell tedy spíše náhodou vstoupil do vojenských jednotek vedených Marxistickou dělnickou stranou (POUM — Partido Obrero de Unificación Marxista), kdy po týdnu základního výcviku byl ihned poslán na frontu. Zde byl velmi rozčarován jednak tím, že vojáci v rámci jednotek POUM neměli prakticky žádné funkční zbraně vyjma 50 let často nefunkčních pušek a podomácku vyráběných granátů, ale i tím, že v jeho části aragonské fronty byla vedena čistě zákopová válka, ve které větší ztráty než nepřítel způsobovali naprosto nedisciplinovaní vojáci, kdy samotnému Orwellovi několikrát zachránilo život před tím, aby jej zastřelil jeho vlastní kolega, jen to, že Španělé zcela neuměli střílet. Nijak se tedy netajil tím, že by rád nastoupil do Interbrigád, které byly vedeny pod politickým vedením komunistické strany a které především jako jediné měly jakž takž modernější zbraně dodávané ze Sovětského Svazu - Rusové si velmi hlídali, aby se jejich dodávky zbraní nedostali k nikomu jinému než komunistům, protože již v počátcích občanské války plánovali revoluci ne nepodobnou té bolševické ze 7. listopadu 1917, ve které postupně pozavírali a povraždili všechny své bývalé soudruhy z jiných levicových stran.
A skutečně, poté co se Orwell v květnu vrátil do Barcelony na týdenní dovolenou, vstoupil by do komunistických interbrigád nebýt toho, že právě v ten okamžik se komunisté pokusili o totální převzetí moci, ale nastalo lidové povstání se stavěním barikád tak, že Orwell celou dovolenou strávil opět s puškou v ruce, kdy mu život opět několikrát zachránilo jen naprostá nemohoucnost Španělů správně mířit.
Během nastalého stavu quo, se Orwell opět vrátil na frontu, kde byl krátce poté postřelen do krku, dle lékařů snad jen milimetr od krční tepny. Teprve po týdenní anabázi se dostal do nemocnice a po dalším týdnu zpět do Barcelony, kde však již probíhaly politické čistky a byli zavírání všichni, kdo měli co společného s marxisty nebo anarchisty - Orwellovi tak bezprostředně hrozilo vězení a smrt zastřelením tak, jak se to v dalších měsících stalo většině jeho spolubojovníkům a přátelům z fronty. Oficiální propaganda, kterou krom španělského komunistickou stranou ovládaného tisku hlásal i anglický tisk, byl tzv. trockismus a fašistická pátá kolona, ve skutečnosti se však jednalo o nástup komunistické totality, kdy Orwell sám, když půl roku po těchto událostech psal reportáž, jako menší zlo preferoval Frankovu diktaturu. (Zde zdůrazňuji, že Orwell zasáhl pouze na katalánskou frontu, situace ve zbylém Španělsku byla odlišná, přesto je však o statečnosti Katalánců výstižné to, že po Frankově konečném vítězství právě k Katalánsku probíhaly největší represe a čistky.)
V dalších částech Orwell srovnává objektivitu tisku, kdy španělské tisk byl nejprve veden stranickou propagandou a poté též i komunistickou cenzurou. Nijak hlouběji pak již ani nekomentuje naprostou smyšlenost jednotlivých článků, kdy si noviny vymýšlely velká vítězství tam, kde ani nebyla fronta, a naopak nenapsala ani řádek o frontě, na které byly ty největší boje. Zarážející proň byl způsob, jakým o španělské válce informoval tisk zahraniční, kdy i levicové anglické noviny byly spíše na fašistické straně a zveřejňovaly řadu zcela nesmyslných smyšlenek.
Po dalších pěti letech, v roce 1943, se Orwell ke Španělské válce vrátil v eseji Ohlédnutí za Španělskou válkou, ve kterém již se značnou dávkou skepse komentuje Španělskou válku jako předem prohranou, kdy byl výsledek mezi Anglií, Francií, Itálií a Německem předjednán již v roce 1936 (zde paralelou o dva roky pozdější Mnichovskou zradou), a dva a půl roku dlouhá válka byla jen nečekaným zdržením, daným obrovskou odvahou demokraticky smýšlejících Španělů, kteří prakticky bez moderních zbraní a s obrovskými ztrátami dokázali tak dlouho vzdorovat německé a italské armádě. Dále se značnou nostalgií vzpomíná na své španělské spolubojovníky i mezinárodní spolubojovníky, kdy například italští dobrovolníci patřili mezi ty nejstatečnější, aby nakonec byli pro své bezprecedentní hrdinství zastřeleni vlastní republikánskou stranou.

Použitá literatura:

  1. George Orwell: Hold Katalánsku, Odeon, Praha: 1991.

Celý text:

Bibliografie:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (4 hlasy)