V noci jsem snil, že jsem motýlem

Po povídkové sbírce Smíme si půjčit vašeho manžela? je dalším z příspěvků Grahama Greenea do lehkého žánru humoristické literatury je hříčka z roku 1969 Cesty s tetičkou, jež se tři roky poté dočkala i svého filmového zpracování.

Humoristickou kategorii pro sebe Greene objevil a začal soustavněji rozvíjet až na sklonku své spisovatelské dráhy a z hlediska literárních kvalit tak bývá pokládána spíše za hřích stáří či důkaz autorovy nesebekritičnosti. Nicméně z hlediska obce čtenářů je Greene již minimálně od poloviny minulého století velkou stálicí, jehož oblíbenost nepodléhá času ani změnám vkusu svých čtenářů. - Pro ilustraci, Cesty s tetičkou, kterou můžeme položit za jednu z nejslabších Greeneových próz, se dočkaly již tři vydání a nehrozí tedy, že by jen tak zmizely do propadliště dějin.

Nezbytnou přísadou anglické humoristické literatury je suchý a až spíše černý humor. V Cestách s tetičkou tuto ingredienci plní nevýrazný a maloměšťácký Henry Pulling, bývalý bankovní úředník v důchodu, který je svou bláznivou tetičkou sveden do bláznivého víru příhod, které jej vyvedou nejen z jeho po dlouhá léta úzkostně pěstovaného klidu kořeněného jen četbou souborného díla zapomenutého básníka 19. století, Roberta Browninga, ale zavede jej i mimo zákon, do emigrace ale i manželského chomoutu s deziluzí, kdy se těsně před prahem své šedesátky dozvídá, že jeho matka není jeho matkou a jeho otec poklidný a k životu netečný maloměšťan byl proslulý kurevník.