V noci jsem snil, že jsem motýlem

Kniha Vědomí skutečnosti Grahama Greenea se ve svém anglickém originále skládá ze čtyř povídek a to Pod zahradou, Návštěva u Morina, Objev v lese a Sen o podivné zemi, z jediného českého vydání z roku 1963, které redigoval redaktor anglické sekce Státního nakladatelství krásné literatury a umění, Josef Škvorecký, však byla čtvrtá povídka v pořadí, Sen o podivné zemi, vypuštěna a to ani ne tak pro svůj obsah, jako spíše proto, aby v její alegorii snad čtenář nehledal jiný politický význam. Sbírka Vědomí skutečnosti je nevelká co do svého obsahu, kdy z celkových 120 stran navíc více než polovinu zabírá úvodní fantastická povídka Pod zahradou, ale o to význačnější je do svého myšlenkového sdělení, kdy v této čtveřici povídek Greene v kostce shrnuje základní filozofické motivy celého svého díla.

V prvé povídce se hlavní hrdina a vypravěč William Wilditch se poté, co je mu diagnostikována nevyléčitelná forma rakoviny, vrací po několika desítkách let do domu, kde trávíval své dětství a kde později žil jeho bratr se svou rodinou. Ale nevrací se sem, aby snad navštívil bratra, se kterým si příliš nerozuměl ani v dětství, či aby si zde oživil sentimentální vzpomínky, ale je sem hnán touhou zjistit pravdu o světě pod zahradou, který částečně připomíná svět Lewise Carrolla z Alenky v říši divů. Jako chlapec zažil podivný příběh, kdy se vydal do tajemné chodby jež začínala pod starodávným stromem uprostřed jezera a našel zde dva ošklivé a znetvořené lidi, slepého a beznohého starce a stařenu bez spodní čelisti, v jejichž společnosti prožil jako zajatec několik dnů a kteří částečně určili směřování celého jeho života. Poté, co se mu podařilo utéci, se již nikdy na ostrov a do chodby zde vykopané nevrátil, a vracel se sem až nyní, po padesáti letech, aby definitivně rozřešil, zda ona příhoda s tajemným starcem Javittem byla skutečná, nebo to celé byl pouze sen inspirovaný bohatou dětskou fantazií. - Wilditch zjistí, že ono obrovité jezero, bylo ve skutečnosti bahnité jezírko, rozlehlý ostrov pouze ostrůvkem, ona chodba dírkou v zemi, kam se mohlo vměstnat pouze malé dítě, a konečně zlatý nočník, který se si vynesl ven jako dar od starce Javitta byl zrezavělým hrncem. To, že celý příběh, který jej provázel po celý život, byl pouze smyšlenou fantazií, však Wilditch nepřijímá jako zklamání ale spíš jako ulehčení s tím, že nyní může v klidu zemřít.

V druhé povídce Návštěva u Morina, jež je koncipována jako satira katolické víry ale i sebe sama jakožto katolického autora, mezi které bývá Greene zahrnován pro své klíčové romány Moc a sláva (1940), Jádro věci (1948) a Tichý Američan (1955). Vypravěč románu, jenž měl kdysi ambice být spisovatelem ale po zralé úvaze se stal obchodním s vínem, navštíví při jedné ze svých obchodních cest německé městečko, kde za výkladem knihkupectví uvidí několik románů svého ze ze školních dob oblíbeného autora Morina, jehož věhlas však již dávno zavál čas. Jak se poté dozví, je tomu proto, že Morin bydlí v nedaleké vesnici a vypravěč románu na něj poté osobně narazí v kostele při vánoční mši. Morin jej v dobrém rozpoložení pozve na láhev vína, při které mu vysvětlí svou osobní víru, která je neslučitelná s katolickou teologií. Morin samotný je však nucen, ne-li předstírat, pak tedy alespoň neprovokovat své katolické okolí, a dál zachovávat dekorum tím, že když není chopen jít ke svatému přijímaní, chodí na mše do sousední vesnice, kde jej nikdo osobně nezná.

Třetí povídka Objev v lese v kontextu Greeneova díla ojedinělá svým post-katastrofickým námětem a pojednává o světě po atomové válce, kterou přežily pouze izolované skupinky radiací znetvořených lidí se zakrslou postavou. - Při jedné výpravě za malinami děti objeví torzo domu, ve kterém naleznou kostru vysokého člověka bez znetvořených končetin. Vrátí se však zpátky do vesnice a o svém objevu za kopcem za vesnicí nikomu nic neřeknou.