„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

Foe, 1986

Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, je uznáván zejména pro trojici svých románů z 80. let Čekání na barbary (1980), Život a doba Michaela K. a Ďabiel DeFOE (1986), jež krom mimořádné kvality mají společné atributy v tom, že vnikly ještě v Coetzeeho rodné Jihoafrické republice - Coetzee žije od roku 2002 trvale v Austrálii, v roce 2006 získal u australské občanství, všechny tři se setkaly s mimořádným přijetím ve světě, zatímco v rodné zemi, kde je Coetzee suverénně nejznámějším a nejlepším spisovatelem všech dob, byly tyto tři romány silně kritizovány a to pro jejich odpor k apartheidu a rasismu. A současně je v této trojici románů znát silný vliv Franze Kafky.
Román Ďabiel DeFOE pak krom Kafky, ze kterého čerpá stísněnou a neuchopitelnou atmosféru, též inspirován románem Robinson Crusoe Daniela Defoe. - Děj románu se odehrává podobně jako Robinson Crusoe na počátku 18. století. V okrajových úlohách se v něm objevují postavy jak Crusoa - Coetzee jej nazývá Cruso, tak černošského sluhy Pátka - v Coetzeeho verzi je však pátek africký otrok, kterému otrokáři vyřízli jazyk, tak samotného spisovatele Daniela Defoe, kterého Coetzee dokonce položil jako jednu z hlavních postav, jež se objevuje i v samotném názvu knihy, a to Ďabiel DeFOE (v anglickém originále jako Foe), byť se ve skutečnosti v románu objevuje jen prostřednictvím dopisů, které jsou mu adresovány. Avšak hlavním hrdinou, či lépe hrdinkou, je asi pětatřicetiletá žena Susan Barton, v jejíž první osobě je celý román vyprávěn.
Prvé dvě části jsou psány prostřednictvím dopisů, které píše hlavní hrdinka Ďabielu DeFOEovi. - Defoa si jakožto poměrně známého spisovatele Susan Bartonová vybrala, aby literárně převyprávěl její dobrodružství trosečnice na pustém ostrově. Avšak Defoa více než tento rok více zajímá to, co bylo předtím, kdy se Bartonová vydala z Anglie do Brazílie, aby zde hledala svou dceru, ale jak plyne z několika náznaků, nežila zde zrovna cnostným životem a živila se zde jako prostitutka.
V prvním dopise, který tvoří celou úvodní část, Bartonová popisuje zhruba rok svého pobytu na pustém ostrově, kde nalezla Crusa a Pátka, a to od okamžiku, kdy ji vzbouření námořníci, poté, co ji znásilnili, vysadili na malou loďku na dohled ostrova, až po její záchranu anglickou lodí, kdy se vzhledem k tom, že Cruso leží v kajutě v horečkách a brzy poté umírá, vydává a to pro svou bezpečnost, za Crusova manžela. Na rozdíl od původní předlohy Daniela Defoa, Susan nelíčí ostrov v osvícenském duchu jako vítězství člověka nad přírodou či samotného Crusa jako mimořádně nápaditého člověka, jenž z pustiny dokázal vykřesat ráj na zemi. Naopak Crusa i Pátka líčí jako podivíny, kteří spolu prakticky nijak nekomunikují, kdy Cruso Pátka naučil jen několik nejelementárnějších jednoslovných příkazů. Crusa samotného jako starého muže, jenž příliš nedá na osobní hygienu a který veškerý svůj čas věnuje přemísťování kamenů, aby na ostrově postavil terasovité zahrady, byť na těchto zahradách nemá co pěstovat, protože na ostrově takřka nic neroste a nemá ani semena, která by se tam dala zasadit. Přesto však Cruso i Pátek mají k ostrovu mimořádný vztah a ani jeden z nich jej nechce opustit tak, že jsou zachráněni prosti své vůli. - Cruso záhy poté zemře a Pátek v Anglii působí tak bezradně, že se Susan snaží dostat nějakou loď, která by plula do západní Afrika, odkud, jak Susan pouze předpokládá, protože Pátek jí nikdy nic ani nenaznačí, pochází.
Formou dopisů, které píše Susan Ďabielu Defoeovi, jenž záhadně zmizel poté, co na něj v jeho domě čekají vymahači dluhů, je tvořena i druhá část románu. V této části již Susan popisuje svůj každodenní život, kdy je zcela bez peněz, musí po částech prodávat Defoův majetek, aby měli s Pátkem na jídlo. Jednoho dne se u domu objeví cizí dívka, která dům nejprve několik dnů pozoruje - Susan si to vykládá tak, že je to Defoův zvěd, jenž má zjistit, zda ještě v domě číhají dluhoví vymahači - ale dívka tvrdí, že nejenom není Defoův zvěd, ale je Susanina ztracená dcera, kterou se vydala hledat do Jižní Ameriky. Susan to rezolutně odmítá s tím, že její dcera vypadá zcela jinak.
Třetí a čtvrtá část je vyprávěna formou přímé řeči. V té třetí, jež se celá odehrává v průběhu jednoho večera, se Susan podaří po dlouhém putování, kdy s Pátkem spala v lese a živila se jako žebrák, dorazila do Defoova druhého domu, kam dorazí i dívka, jež tvrdí, že je její dcerou. V čtvrté části se Susan na radu Defoa snaží Pátka naučit číst a psát, ale ten nejenom její snahu bojkotuje, ale čím dál tím více se vzdaluje reálnému životu. Závěr knihy pak má nejasné a otevřené vyznění, ve kterém zůstává i možnost, že ona cizí dívka, je skutečně Susaninou dcerou.

Použitá literatura:

  1. John Maxwell Coetzee, Ďabiel DeFOE, Metafora, Praha: 2011.

Bibliografie:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3 (2 hlasy)