„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1986

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

Foe, 1986

Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, je uznáván zejména pro trojici svých románů z 80. let Čekání na barbary (1980), Život a doba Michaela K. a Ďabiel DeFOE (1986), jež krom mimořádné kvality mají společné atributy v tom, že vnikly ještě v Coetzeeho rodné Jihoafrické republice - Coetzee žije od roku 2002 trvale v Austrálii, v roce 2006 získal u australské občanství, všechny tři se setkaly s mimořádným přijetím ve světě, zatímco v rodné zemi, kde je Coetzee suverénně nejznámějším a nejlepším spisovatelem všech dob, byly tyto tři romány silně kritizovány a to pro jejich odpor k apartheidu a rasismu. A současně je v této trojici románů znát silný vliv Franze Kafky.

Maus: A Survivor's Tale, My Father Bleeds History (1986)
Maus: And Here My Troubles Began (1991)

Art Spiegelman: Maus

Art Spiegelman: Maus

Je takřka nemožné spočítat obrovské množství literárních, výtvarných ale i filmových uměleckých děl, které nějakým způsobem reflektují holokaust jakožto jednu z nejsmutnějších epoch v dějinách lidstva. Ba naopak, vlivem neustálého opakování, rozmělňování, používání mnohých klišé ale i tabuizace nechtěných faktů, se umělecké ztvárnění holokaustu stalo synonymem nudy, povrchnosti i vyčpělosti. Téma holokaustu, koncentračních táborů a systematické vyhlazování celých národů na základě rasistické ideologie bylo zopakováno tolikrát a v tolika různých formách, že jako nosné téma již nemá nejenže co říci, ale pro drtivou část lidstva se stalo prázdným pojmem.
A podobně vyprázdněným pojmem se mohlo stát i téma komunismu, o kterém opět vzniklo nesčetné množství literárních děl, jež se snaží s větší či menší objektivitou naklonit jazýček vah čtenářova názoru na tu či onu stranu, ale k pochopení podstaty si postačí přečíst útloučké bajkové podobenství Farma zvířat George Orwella a „Nullum est iam dictum, quod non dictum sit prius“ (a tím bylo řečeno vše).

/ptal se a odpovědi zaznamenal László Szigeti/

Odvolávám všechno, co jsem kdy řekl, jen abych neztratil duši, ke které ještě nemám klíč.
Bohumil Hrabal
Pane Hrabale, prosím vás, kdy jste vlastně vstoupil do světa knih a literatury?
První kniha, co jsem dostal, byl slabikář. Když jsem se naučil číst, tak jsem dostal takovou zvláštní knihu, která se jmenovala Z Ledajáčka Ledaják. Je to příběh odporného a zlého kluka, ze kterého se stal nakonec slušný kluk. Já jsem se promítnul právě nikoli do toho slušného kluka, já jsem se promítnul do toho Ledajáka, no a zřejmě jsem tu knížku musel milovat, protože ji mám doma, nikdo z ní nečetl, jenom já, a je úplně rozbitá.
William Seward Burroughs: Kočka v nás

William Seward Burroughs: Kočka v nás

The Cat Inside, 1986

Bylo-li cílem ostatních beatniků se v prvé řadě stát renomovaným spisovatelem, ne-li citovaným intelektuálem, potom jejich pomyslný vůdce, William Seward Burroughs, od svých literárních počátků vždy inklinoval k experimentu a bourání mantinelů tak, že ať vezmeme oblast literatury, drog, poezie, malířství či hudby, pak Burroughs vždy stál v první linii hledání nových uměleckých forem vyjádření.
Jim Jarmusch: Mimo zákon

Jim Jarmusch: Mimo zákon

Jim Jarmusch je nejen kultovním filmovým tvůrcem, ale i důkazem toho, že americká filmová produkce není synonymem pro Hollywood, ba naopak dokáže točit filmy těch nejvyšších kvalit, což platí právě i pro druhý Jarmuschův počin Mimo zákon, který lze charakterizovat jako filmovou zkratku, ve které je vynecháno vše nepodstatné, co si stejně divák sám odvodí, v kombinaci s dlouhými záběry kamery a všudypřítomným humorem pramenícím z absurdnosti hlavních hrdinů.