V noci jsem snil, že jsem motýlem

Román Francouzské umění válečné byl v rámci marketingové propagace českého vydání na jaře 2013 v mnoha recenzích uvozován jako literární bomba, jež přinesla nový neotřelý pohled na moderní dějiny Francie. - Alexis Jenni sice žádný nový pohled nepřinesl, ale Francouzské umění válečné byl nejenom jeho první vydaný román, kdy údajně již napsal dva jiné romány, ale nikdy je ani nenabídl nakladateli, ale zejména za něj získal nejprestižnější francouzskou literární cenu Prix Goncourt, což samo o sobě znamená, že vítěz této ceny jen ve Francii prodá na 400.000 výtisků.

Základní premisou románu Komedianti je, že každý člověk hraje navenek nějakou komedii, kdy před druhými předstírá to, čemu často sám věří a jen ve slabé chvilce si dokáže říci pravdu. Graham Greene však k vykreslení této nikterak originální myšlenky spotřeboval více než tři sta stran papíru, který namísto toho, aby byl zaobalen do psychologicko-existencialistické hávu, či měl alespoň ironický podtext, je podán jako čistě zábavný dobrodružný román, jenž se odehrává v exotickém prostředí Tahiti v době po nástupu krvavého diktátora Françoise Duvaliera známého také jako Papa Doc, disponuje řadou obskurních a zcela nevěrohodných postav a zejména pak nepřináší žádné téma, které by Greene nezpracoval již dříve a v mnohem lepším provedení.

Edgar Lawrence Doctorow staví svůj autorský styl na kombinaci reálně podaného příběhu, jehož autentičnost podporuje tím, že děj umisťuje do všeobecně známých míst, anebo do něj v okrajových úlohách vkládá známé historické postavy, a čisté autorovy fikce. A nejinak je tomu u jeho románu Světová výstava z roku 1985, který navenek, a to díky mnoha paralelám s autorovými biografickými údaji, navíc budí dojem vzpomínkové autobiografie.

Ke globálnímu oteplování můžeme zaujmout celou řadu postojů a to od ideologického popírání až k fanatickému ekologismu s počítáním vlastní uhlíkové stopy. Postoj hlavního hrdiny nejnovějšího románu jednoho z nejvýraznějších britských autorů posledních dvou dekád, Iana McEwana, profesora a nositele Novelovy ceny za fyziku Michaela Bearda, je pak směsicí osobní vlažnosti, kdy globální oteplování potažmo osud světa je asi tou poslední věcí, která by jej zajímala, a profesního pragmatismu. - Blairova vláda se rozhodla v očích veřejnosti napravit svou značně pošramocenou reputaci tím, že zřídila ústav pro výzkum alternativních energií, a jeho ředitelem byl díky svým konexím zvolen právě Michael Beard.

V roce 1975 napsal Edgar Lawrence Doctorow kratičkou novelu, jež se jak svým názvem tak zejména stylem odkazuje na hudební styl z přelomu století - Ragtime. Ač novela má co do objemu něco přes dvěstě stran, je v ní vystřídáno velké množství poloh, ale i vystupujících postav tak, že se v ní podařilo neopakovatelně zachytit atmosféru, jež v USA panovala mezi léty 1902 až 1917. - A to počínaje civilizačními výdobytky, kdy se americká střední třída začala považovat za nové pány světa, přes všudepřítomný rasizmus, dělnické bouře a sociální nerovnoprávnost.

Román Michaela Chabona Židovský policejní klub z roku 2007 vznikal dlouhých pět let, kdy Chabon několikrát změnil jak název, dlouze vymýšlel ústřední zápletku, potažmo v závěrečné fázi seškrtal text románu zhruba na polovinu. Celý text je tak charakteristický tím, že psaní románu musel autor doslova vydřít a krom inspirace v reálném historickém dokumentu - v tzv. Slatteryho zprávě, ve které byl již v roce 1938 navrženo zřídit na Aljašce židovská ghetta, jež by přijímala evropské uprchlíky, dále zkombinoval mnoho dalších literárních námětů. Ačkoliv román působí mnohem vyrovnanějším dojmem než například Chabonovo předchozí Pulitzerovou cenou ověnčené dílo Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye z roku 2000, nesetkal se Židovský policejní klub zrovna se vřelým přijetím ze strany kritiků a bývá spíš oceňován jako příspěvek v žánru sci-fi. Rovněž bylo nakonec upuštěno od filmové adaptace, která byla naposledy plánována bratry Coenovými a to v roce 2007.